Ve Francii se po 2. světové válce rozvíjí existencionalistické drama, které má skeptický pohled na svět, hrdinové prožívají mezní situace, snaží se světu vnutit svůj názor. Mají pocity deziluze, nejsou ale pasivní. představitel: Jean Paul Sartre.
V 50. letech se objevuje absurdní drama, které ukazuje člověka v situaci úzkosti, bez schopnosti komunikace s okolím, postrádajícího smysl života. Tématem je nemožnost se dorozumět, nesmyslnost lidského jednán, bezmocnost a stereotyp. Hra staví na nesouvislém ději, nelogickém jednání postav a deformaci jazyka. Autor se zaměřuje na určitou drobnost, kterou dovede do absurdity, chce ukázat, jak to dopadne, když se věci nebudou řešit. představitelé: Samuel Beckett - Čekání na Godota, Eugéne Ionesco - Plešatá zpěvačka
K absurdnímu dramatu je často připojováno expresionistické drama, jehož hlavním představitelem je Friedrich Dürenmatt. Námětem jeho děl jsou dramatické společenské konflikty, jejichž řešení ponechává na divákovi. díla: Fyzikové, Frank V., Urfaust
Do dramatu v 50. letech zasahují i rozhněvaní mladí muži, kteří do literatury uvádějí mladého hrdinu, odmítajícího ustálené mravní normy a vystupujícího proti konvencím a stereotypu, často i proti snobským rodičům. představitel: John Osborn