Poslední epochou je doba začínající „sametovou revolucí“ v roce 1989 a končící současností (přesněji rokem 1995). V tomto období je drama velice oblíbeným žánrem a proto je uvedeno asi 13 dramatických her. Roku 1989 byla uvedena komedie Ptákoviny podle Aristofana. Roku 1992 byla uvedena známá řecká tragédie Médea od Euripida a hra, která vypovídá o bezmocnosti a osamocenosti člověka v moderní době, Židle od Ionesca. Tanec smrti (A. Stridberg), Britannicus (J. Racine) a Zpověď dítěte svého věku (A. de Müsset) – tyto hry byly uvedeny v roce 1993. V letech 1994 a 1995 je drama na svém vrcholu, neboť v této krátké době bylo uvedeno na 7 dramatických děl. Jde o: Měsíc pro smolaře (E. O’Neill), Peer Gynt (H. Ibsen), Ženitba (A. N. Gogol), Mina z Barnhelmu (G. E. Lessing). Roku 1995 byla divákům představena tato díla: Zázračný mág (P. C: de la Barca), Dorothea (L. de Vega) a Cymbelín (W. Shakespeare).