Od roku 1923

až 1927 byly uvedeny pouze čtyři dramtické hry: roku 1923 – Šest postav hledá autora od L. Pirandella a Tartuffe od J. B. P. Miliéra. Roku 1925 byla uvedeno další dílo L. Pirandella Každý má svou pravdu. A na konci této periody byla uvedena hořká komedie J. B. P. Moliéra Tartuffe, která byla nejnavštěvovanější inscenací této doby.

V období let 1928 až 1935 (37) byla situace stejná jako v předchozí periodě. Bylo představeno pět dramat a to pouze od zahraničních autorů. Na přelomu let 1927 a 1928 byla uvedena hra od B. Johnsna Epicoena aneb Mlčenlivá žena. Rok 1932 je reprezentován antickým dramatem a to tragédií od Sofokla Oidipus vladař. Ovčí pramen, komedie „pláště a dýky“, od Lope de Vegy a Sudí zalamejský od P. C. dela Barci – obě tyto hry byly uveřejněny roku 1935 a pocházejí ze stejného období – jsou to hry renesanční. Periodu let 1928 až 1935 uzavírají díla ruských autorů – od A. S. Gribojedova Hoře z rozumu (1935) a historické drama Boris Godunov (1937) od A. S. Puškina.