RENESANCE

V renesanci se kromě upravených překladů antických dramat uplatňují díla čerpající z bible (Mikuláš Vrána Litomyšlský), ale také hry světské, ovšem s morálním ponaučením (Tobiáš Mouřenín z Litomyšle). Tato dramata jsou jednak určena školskému divadlu, jednak měšťanské společnosti.
BAROKO
I v českém baroku je dramatická tvorba využívána k výchově a výuce, zejména jezuité dávali svým žákům možnost uplatnit se v inscenování divadelních představení. Tyto latinsky psané hry Karla Kolčavy a Bohuslava Balbína, byly stále založeny na bibli a životech světců, případně oslavách Vánoc či Velikonoc. Vedle latinské tvorby existovala i česká, prostší, ale zato přístupná lidovému publiku. Autoři her, jako je Hra o svaté Dorotě nebo Kratochvilná komedie, jsou většinou anonymní. Oblíbená jsou zejména interludia, mezihry vkládané původně do vážných her, postupně se však osamostatňující. Hráli je obvykle venkovští učitelé a jejich žáci, nejčastěji o masopustu. Nepříliš složitý děj, spíše jednotlivé výstupy, zachycuje bídné postavení selského lidu. Na venkově jsou rovněž oblíbené potulné loutkářské společnosti, za národního obrození proslavené Matějem Kopeckým.