divadelnictvi

Jiří Mikulec

2010-06-07T02:03:00.000-07:00

Arcibratrstva zase někdy započítávala do celkového počtu svých členů i příslušníky
jednotlivých filiálních konfraternit. Kam až potom takové počty vedly, ukazují tištěné výkazy členů již
několikrát zmíněného arcibratrstva Ježíš, Marie, Josef u pražské Lorety. V roce 1767 napočítalo přes 2 milióny
členů (přesně
2 033 444), kteří do něj vstoupili po celé Evropě od jeho vzniku v roce 1694.46) To je ovšem spíš rarita, ve
skutečnosti se počet opravdových aktivních členů u velkých bratrstev měřil řádově v tisících.47)
V souvislosti se členy barokních bratrstev je třeba zastavit se alespoň krátce i u národnostní, respektive
jazykové otázky. Rukopisné dokumenty konfraternit (pamětnice, knihy účtů, členské matriky apod.) bývají
vedeny buď latinsky nebo v národních jazycích. Latina převládala u bratrstev při klášterech, neboť v řádovém
prostředí to byla obvyklá řeč pro vedení všech úředních písem ností, navíc sekretářem takovéhoto bratrstva často
býval i některý z řeholníků. Národní jazyky v těchto textech jsou o něco častější u farních bratrstev, což plynulo
z potřeby více zpřístupnit uvedené písemnosti laickému představenstvu, ostatně zde byla sekretářem pravidelně
osoba stojící mimo církev. Písemnosti, které byly přímo určeny členům, tedy především různé tisky, se vydávaly
takřka výhradně v češtině nebo němčině. Na základě dochovaných pramenů psaných v národních jazycích lze
soudit, že jazyková situace v každé konfraternitě v zásadě odrážela poměry lokality, kde toto bratrstvo působilo.
Konfraternity tak přirozeně vycházely vstříc svým členům. V místech s jazykově smíšeným obyvatelstvem se
užívaly obě řeči a není výjimkou, že jeden dokument (kupříkladu knížka regulí a modliteb, členský lístek nebo
"umrlčí cedulka") pak byl vytištěn přímo ve dvou verzích. Dvojjazyčnost se v bratrstvech v takovýchto
lokalitách udržovala i při kázání, v průběhu bratrských slavností a pobožností se střídavě kázalo v obou
zemských jazycích.

Vývoj divadelnictví

2010-05-19T06:18:00.000-07:00

- rok 1989 je dalším předělem: znamená zrušení cenzury, nástup demokracie – volnost psát, publikovat i uvádět hry všech autorů bez rozdílu
- od roku 1990 vycházejí také hry těch autorů, kteří byli v předchozím období umlčování – V.Havel, M.Kundera

Vítězslav Nezval

2010-05-11T07:19:00.000-07:00

- Vítězslav Nezval – Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Hrubínova Srpnová neděle, improvizované divadlo J. Wericha a M. Horníčka, tzv. text-appealy Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého, později i další divadla malých forem – Semafor, absurdní a groteskní dramata Kainarova, Horníčkova, Vyskočilova, Kolářova a zejména Havlova
- rok 1968 a srpnová okupace Československa znamenaly další uzlový bod ve vývoji českého dramatu
- 70. a 80. léta jsou obdobím normalizace – množství autorů nesmí publikovat, někteří jsou vězněni, jiní odcházejí do emigrace
- hodnotnější hry tvoří např. O. Daněk, J. Šotola, A. Koenigsmark, D. Fischerová, K. Steigerwald a další
- přitažlivější repertoár než divadla kamenná si udržují divadla malých forem a různá neprofesionální divadla (Studio Ypsilon, Hadivadlo, Na provázku, divadlo Járy Cimrmana, Sklep aj.)

Vladislav Vančura

2010-05-10T01:42:00.000-07:00

Vladislav Vančura
- Jezero Ukereve

Karel Čapek
- Bílá nemoc, matka

1. polovina 20. století
- po 2. světové válce se české drama ubíralo různými směry
- první významnější českou poválečnou hrou byly Drdovy Hrátky s čertem
- 50. léta jsou dobou tuhé cenzury
- vzniká především tvorba budovatelská a socialisticko realistická
- Vojtěch Cach – historické drama Duchcovský viadukt, Vašek Káňa – Parta brusiče Karhana, Pavel Kohout – Dobrá píseň, Miroslav Stehlík – Vysoké letní nebe
- od poloviny 50. let a zejména v 60. letech nastává uvolnění, vznikají kvalitní hry, tematicky i žánrově rozmanité

Vývoj divadelnictví

2010-05-07T07:06:00.000-07:00

Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
- Milenci z kiosku, Manon Lescaut

Vladislav Vančura (1891 – 1942)
- Alchymista, Josefína

- koncem roku 1933 se v Praze objevuje nová avantgardní scéna D34
- zakladatelem byl E. F. Burian - syntetické divadlo, pásmo Vojna
- slučuje v sobě scénické divadlo
- režisérský typ divadla
- Burian působí jako herec, dramatik, režisér, zpívá
- činnost pokračuje do r. 1941, kdy je odveden do koncentračního tábora, divadlo končí
- uvádělo překlady světových dramatiků, např. Berolt Brecht – Žebrácká opera
- dále V. Dyk – Krysař, V. Nezval – Milenci z kiosku, Manon Lescaut

Protifašistická fronta
- vzniká koncem 30. let pod tlakem nástupu fašismu a válečných příprav
- zapojuje se většina českých dramatiků
- roku 1944 je zakázán provoz většiny divadel

Vývoj divadelnictví

2010-05-06T00:58:00.000-07:00

Neoficiální lidové divadlo
- produkce byla zaměřena na pobavení diváků
- humorné scénky a písně
- Červená sedma (Jiří Červený, Eduard Bass)
- Bass si i psal text k písním, které zpíval a text ke scénám, které hrál
- revoluční scéna
- Emil Artur Longen
- Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian – začínali zde

Avantgardní divadlo
- je protějškem kamenných divadel
- zdrojem inspirace avantgardního divadla jsou zejména lidové zábavy, kabarety, cirkus, filmy
- vznikají od 20. let 20. století
- Osvobozené divadlo je nejznámější
- zakladatelé režiséři Jindřich Honzl a Jiří Frejka
- stává se Osvobozeným divadlem až r. 1926, kdy sem přichází Jiří Voskovec a Jan Werich – studenti práv
- autorský typ divadla – V + W si sami píší a sami se rozhodují o tom, co budou hrát
- první představení Vest Pocket Revue (Malá kapesní revue), tvoří autorské divadlo s vlivem poetismu
- divadelní hra má uvolněnou stavbu slet hudebních, dramatických a tanečních čísel, které dohromady tvoří scénický celek
- parodie na tradiční postupy divadel
- znaky: snadno zapamatovatelná slova písní – stávají se šlágry, vtíravá melodie, zábavná podívaná, studentská recese
- komično představení je postaveno na komice jazyka, vytvářejí komické novotvary, situační komika, smysl pro neotřelé gagy
- na hudební stránce se podílel hudebník Jaroslav Ježek – džezová složka
- spolupracuje s divadlem od r. 1929
- ve 30. letech se profil divadla mění, od humoru, parodie… přecházejí k politické satiře, společenské satiře
- v tomto období vznikají nejznámější hry
Jiří Voskovec a Jan Werich
- hra zaměřená proti fašismu, kritizuje i nedostatky demokracie César
- Osel a stín – satira na pozadí politických procesů
- Kat a blázen – jak přichází na svět diktátor
- Balada z hadru, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko - reakce na události 1938

- divadlo je r. 1938 úředně uzavřeno
- Voskovec a Werich odjeli do Ameriky
- po válce se vrátili
- americký muzikál v Evropě: Divotvorný hrnec
- po únoru spolupracuje Werich s Horníčkem v divadle ABC
- Voskovec v Americe úspěšný i jako herec a režisér

Vývoj divadelnictví

2010-05-05T00:23:00.000-07:00

Jaroslav Hilbert (1871 – 1936)
- nejznámějším tvůrcem i režisérem
- byl v Divadle na Vinohradech

Vina
- moderní tragédie
- zabývá se tím, co cítí svedená dívka
- malý počet postav, omezená plocha (měšťanský pokoj), omezený čas (jedno odpoledne) = typické znaky psychologického dramatu

Falkenštejn
- jeho nejslavnější drama
- historické drama s prvky symbolismu, impresionismu a filozofické reflexe
- touha člověka po moci a výsledky
- vážné společenské drama

Fráňa Šrámek (1877 – 1931)
- impresionistické a vitalistické hry
- Léto, Měsíc nad řekou

Arnošt Dvořák (1881 – 1933)
- moderní historické drama – Král Václav IV.
- „zástupové drama“ – Husité

Jiří Mahen (1882 – 1939)
- hry s prvky sociálními a anarchistickými
- Jánošík, Mrtvé moře
Viktor Dyk (1877 – 1931)
- svébytný typ historického dramatu
- Zmoudření dona Quijota

Bratři Čapkové
- utopie, nadsázky
- Adam stvořitel, Ze života hmyzu, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka

Vývoj divadelnictví

2010-05-02T10:12:00.000-07:00

Antonín Dvořák (1841 – 1904)
Jakobín, Čert a Káča, Rusalka

Zdeněk Fibich (1850 – 1900)
- melodram Hippodamie
- opera Nevěsta Messinská

Realistické drama

František Adolf Šubert (1849 – 1915)
Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn

Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová, Naši furianti

Alois Jirásek (1851 – 1930)
- realistické drama: Otec, Vojnarka
- pohádková hra: Lucerna
- historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč

Gabriela Preissová (1862 – 1946)
Gazdina roba, její pastorkyňa

Alois a Vilém Mrštíkové
- nejlepší hra českého realismu Maryša

1. polovina 20. století

Moderní drama
- zejména symbolistické, impresionistické, naturalistické, psychologické, lyrické, expresionistické, dadaistické, novoklasicistické, poetistické, syntetické
- Národní divadlo, od r. 1907 Městské divadlo na Královských Vinohradech

oficiální divadlo (kamenná divadla)
- Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech
avantgardní divadlo
- ve 20. a 30. letech
- jakýsi protipól oficiálních divadel
- Osvobozené divadlo, Divadlo D34
pololidové divadlo
- šantány a kabarety
- Červená sedma (nejznámější kabaret)

Tvorba oficiálního divadla
- režisérský typ divadla (ten, kdo říkal jakou podobu bude mít představení byl režisér)
- divadlo s impresionistickými prvky, projevoval se vliv vitalismus důraz na politickou náladovost
- celé představení se pojímalo jako jednolitý umělecký celek (úzce propojeny hudba, text, scénografie i světelné prvky)

Jaroslav Kvapil (1868 – 1950)
- nejznámější režisér Národního divadla
- poetické a impresionistické hry
- Princezna Pampeliška – jeho nejznámější hra, kterou režíroval
- napsal celou řadu libret k Dvořákovým operám, např. libreto Rusalky

Jan Nepomuk Štěpánek

2010-04-30T03:45:00.000-07:00

Čech a Němec
Obležení Prahy od Švédů
Břetislav I.

Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)
Divotvorný klobouk
Rohovín čtverrohý
každý něco pro vlast
Hadrián z Římsu
Zlý jelen
Božena

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
- nejvýznamnější český dramatik Národního obrození, v jehož tvorbě dosáhlo české obrozenecké drama vrcholu
- tvůrce českého realistického dramatu
- psal především hry ze současnosti
- Bankrotář, Pražský flamendr, paličova dcera, Fidlovačka - veselohra
- dramatické báchorky: Strakonický dudák, Tvrdohlavá žena
- historické hry: Kutnohorští havíři, Jan Hus, Jan Žižka

1. polovina 19. století
- sílí snaha po vybudování stálého českého divadla
- roku 1862 je otevřeno Prozatímní divadlo (první představení – Hálkova historická hra Král Vukašín)

František Věnceslav Jeřábek
Služebník svého pána

Emanuel Bozděch
Zkouška státníkova
Světa pán v županu
- veselohry

Roku 1868 je položen základní kámen Národního divadla, r. 1881 vylo dokončeno (vyhořelo) a definitivní otevření ND bylo koncem roku 1883.
Generace Národního divadla:
Hudební tvorba – opera

Bedřich Smetana (1824 – 1884)
- tvůrce české národní hudby a české opery
- Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Hubička, Tajemství

Milan Uhde (1936 - ….)

2010-04-29T06:42:00.000-07:00

- básník, prozaik, dramatik, literární kritik, scénárista, autor rozhlasových a televizních her. Vystudoval filozofickou fakultu brněnské univerzity, obor čeština a ruština. Redaktor měsíčníku Host do domu. Své první verše vydával v brněnské Rovnosti. Autorem písňových textů, sestavoval recitály a montáže pro brněnské Divadlo X. vytvořil námět pro film Souhvězdí Panny. V 60. Letech napsal řadu rozhlasových her, většina z nich byla úspěšně uvedena v zahraničí – SRN, Norsko, Belgie, Francie, Polsko …. V 70. A 80. Letech přes publikační zákaz spolupracuje s brněnským Divadlem na provázku (např. „Balada pro banditu“).

Dílo:
1. „Král Vávra“ – hra se zpěvy

2. „Obloha samej cvok“ – soubor textů pro brněnské Divadlo X.

3. „Hra na holuba“, „Zubařovo pokušení“, „Pán plamínků“ – v samizdatu.

Domácí divadlo Vlasty Chramostové a soukromé inscenace na Havlově Hrádečku.

Vývoj divadelnictví

2010-04-27T08:33:00.000-07:00

Drama 70. A 80. Let

- množství autorů nesmí publikovat, někteří jsou vězněni, jiní odcházejí do zahraničí.

Oldřich Daněk

- autor historických a současných děl o etice člověka. Psal hry a romány, ve kterých odkrýval rozpory mezi individuálním a společenským pojetím morálky.

Dílo:
1. „Umění odejít“, „Pohled do očí“, „Svatba sňatkového podvodníka“, „Dva na koni, jeden na oslu“.

Jaroslav Dietl

- autor českých mnohadílných seriálů, psal převážně komedie a veselohry.

Dílo:
1. „Nepokojné hody svaté Kateřiny“, „Nehoda“, „Muž na talíři“, „Tři chlapi v chalupě“, „Nejmladší z rodu hamrů“, „Muž na radnici“, „Žena za pultem“.

EXILOVÉ A SAMIZDATOVÉ DRAMA

Václav Havel (1936 - ….)

- dramatik, esejista, publicista. Nejprve se vyučil chemickým laborantem, při zaměstnání vystudoval střední školu a jeho studia dále pokračovala na Ekonomické fakultě ČVUT, posléze absolvoval Divadelní fakultu AMU, obor dramaturgie. V divadle začíná jako jevištní technik – Divadlo ABC, Divadlo Na Zábradlí, působí jako asistent režie u Alfréda Radoka, v 70. Letech pracuje jako pomocný dělník v trutnovském pivovaru a roku 1977 se stává jedním z prvních tří mluvčích Charty 77. Je představitelem absurdního dramatu. Byl několikrát vězněn.

Dílo:
1. „Zahradní slavnost“ – drama, paroduje fráze, strnulost a neživost systému, jenž se snaží řídit celou společnost a který je nebezpečný v tom, že se snaží a mnohdy s úspěchem, rozbít lidskou identitu.

2. „Vyrozumění“ – hra zachycuje rozklad osobnosti, zneužívání jazyka, zneužívání člověka.

3. „Ztížená možnost dorozumění“ – neschopnost člověka uskutečnit záměr a rozhodnout se.

4. Další hry byly zakázané: „Spiklenci“, „Audience“, „Vernisáž“, „Protest“, „Largo desolato“.

2010-04-19T07:54:00.000-07:00

Breton Brecht – „Žebrácká opera“

Vítězslav Nezval
„Manon Lescaut“ – divadelní hra je oslavou českého jazyka (jako předloha sloužil román francouzského spisovatele 18. století A. Prévosta).
„Milenci z kiosku“

Za protektorátu ztratila česká divadla některé budovy, mnohé hry se nesměly zveřejňovat a nad tvorbou vládla cenzura. Mladá generace se soustředila kolem Divadélka PRO 99 a Větrníku.

Drama v letech 1945 – 1948

- válka přerušila kontinuitu v dramatickém umění a zanechala v něm hluboké stopy.
- Alegorie, pohádka, historie – první česky psanou poválečnou hrou byla humorná pohádka. Jana Drdy – „Hrátky s čertem“, divadelní hra „Dalskabáty, hříšná ves“

Frank Tetauer
„Vlajky v plamenech“ – historický námět

Ferdinand Peroutka
„Oblak a valčík“ – alegorie

Josef Kainar a Vratislav Blažek – psali satiry.

Drama od roku 1948 do pol. 50. let.

- rok 1948 znamená začátek úpadku, který můžeme sledovat po řadu let, skutečná satira je nahrazena komickým zesměšňováním „třídních nepřátel“.

Jaroslav Klíma
„Štěstí nepadá z nebe“
„Vaška Káni“

Socialistický realismus

Miroslav Stehlík
„Mordová rokle“

Vojtěch Cach
„Duchcovský viadukt“
„Paní Kalafová“ – o dělnické historii

Milan Jariš
„Boleslav I.“ – o historii vůbec

Budovatelské drama

Vašek Káňa
„Parta brusiče Karhana“

Miloslav Stehlík
„Nositelé řádu“

Drama v 2. polovině 50. let a 60. let

- drama tohoto období tvoří zlatou kapitolu českého dramatu. Vzniklo velké množství divadel malých forem, která se až postupem času profesionalizovala. V jednotlivých divadelních souborech vznikaly vlastní hry, herci si tvořili vlastní texty buď podle předloh, nebo podle se tak, aby mohli spolupracovat s publikem, reagovat na jeho podněty atd. uplatnil se přitom tanec, jazz, rozvíjel se kabaret, šanson, recese, pásmo atd.

1958 vzniklo divadlo Na zábradlí (Václav Havel). 1959 Semafor (Jiří Suchý, Ivan Vyskočil). 1963 Viola. 1967 Divadlo Járy Cimrmana. 1959 Satirický kabaret Večerní Brno. 1963 Studio Ypsilon v Liberci. 1967 Husa na provázku v Brně. Divadlo Retunda (Jaroslav Jakoubek, Pavel Kopta, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ivan Vyskočil, Jan Vodňanský).

Ivan Vyskočil (1929 - ….)

- prozaik, autor rozhlasových her, herec. Vystudoval herectví, psychologii a pedagogiku. Byl uměleckým vedoucím činoherního souboru divadla Na Zábradlí. Od roku 1964 se stává uměleckým vedoucím Ne-Divadla Klubu. Svá textappealová představení pořádal i v 70. letech. Píše do časopisů Květy, Host do domu, Divadelních novin, Divadlo, Kultura, LN.

Dílo:
1. „Kdyby tisíc klarinetů“ – napsal to společně se Suchým

2. „Faust a Markéta“, „Služka a já“ – napsal společně se Suchým

Jiří Suchý

- básník, prozaik, dramatik a autor písňových textů.

Dílo:
1. „Člověk z půdy“

2. „Taková ztráta krve“ – k mnoha hudebním komediím napsal texty

3. „Jonáš a tingl-tangl“, „Zuzana je sama doma“ – kabaret.

- studio Ypsilon, HA divadla, Husa na provázku, divadlo Járy Cimrmana, divadlo Na okraji, Rokoko.

2010-03-16T05:31:00.000-07:00

2. „Rok na vsi“ – próza, vypráví z rozmezí Slovácka a Hané.

Stavba dramatu – klasická stavba vychází z antického dramatu.
1. Expozice – úvod, kde je naznačena základní situace, nebo-li vstup do děje a naznačení zápletky. (Domluva sňatku).
2. Kolize – zápletka se prohlubuje (Maryša se brání sňatku s Vávrou).
3. Krize – vyhrocení zápletky (tragické manželství a návrat Francka z vojny).
4. Peripetie – naznačení řešení celé zápletky (Maryša se rozhodne že Vávru otráví).
5. Katastrofa – tragický závěr. V úvodu katastrofy bývá moment posledního napětí – zdání že příběh skončí jinak, než divák očekává (Vávrovo přiznání, že si nežijí nejlépe a chce začít znovu, poté umírá).

Jaroslav Hilbert
„Vina“ – mravní problém svedené dívky, která se nemůže zbavit společenských předsudků.

Jaroslav Kvapil
„Princezna pampeliška“
„Rusalka“

Fráňa Šrámek (1877 – 1952)

- narodil se v Sobotce, v rodině berního úředníka. Studoval gymnázium v Písku a Roudnici, studium práv přerušil jednoroční dobrovolnou vojenskou službou. Roku 1905 byl uvězněn za účast na studentských demonstracích, tentýž rok byl povolán na vojenské cvičení, kde byl několik týdnů vězněn za báseň „Píšou mi psaní“.

Dílo:
1. „Léto“ – divadelní hry ovlivněné impresionismem.

2. „Měsíc nad řekou“ – hra má tři dějství. Příběh začíná ve městě, kde se chystá sjezd gymnaziálních abiturientů. Chystá se na něj i Jan Hlubina, nyní starší muž. Přestože na gymnázium patřil k nejlepším a nejctižádostivějším, skončil jako prodavač ve svém vyženěném obchůdku s papírnickými potřebami. Hlubina chce jít na sjezd i s manželkou a veřejně jí poděkovat za dobrý rodinný život. Jan Hlubina se setkává se svým bývalým gymnaziálním spolužákem a spolubydlícím Josefem Roškotem. Vzpomínají na uplynulé mládí a zatracují fanfarónství mladých. Druhou dějovou linii tvoří jejich děti Slávka Hlubinová a Villy Roškot. Jejich melancholický rozhovor, doprovázený hučící řekou a světlem měsíce, tvoří jednu z nejpůsobivějších částí hry. Do rozhovoru vstupují ale oba rodiče Hlubina i Roškot. Pohádají se se svými dětmi. Nakonec se ale obě generace usmíří.

Jiří Mahen (1882 – 1939)

- vlastním jménem Antonín Vančura, byl to publicista, básník, prozaik a dramatik.

Dílo:
1. „Jánošík“
2. „Mrtvé moře“

Viktor Dyk (1877 – 1931)

- pocházel z Pšovky u Mělníka z rodiny hospodářského úředníka. Po ukončení právnické fakulty pracoval jako novinář. Za svoji literární a politickou činnost byl vězněn (1916 – 1917). Po válce aktivně pracoval v národně – demokratické straně a v roce 1925 byl zvolen senátorem. Zahynul tragicky v Jaderském moři.

Dílo:
1. „Zmoudření Dona Quijota“
2. „Posel“

Alois Jirásek (1851 – 1930)

- narodil se v Hronově, zemřel v Praze, studoval historii na KU v Praze. Působil jako suplent, dále jako profesor na gymnáziu v Litomyšli, prožil tam 14 let, po té Praha (profesor na akademickém gymnáziu). 1918 četl slavnostní přísahu republiky, senátorem za stranu národně demokratickou, pochován v Hronově.

Dílo:
1. „Jan Hus“
2. „Jan Žižka“
3. „Jan Roháč“
4. „Vojnarka

KABARET

- u jeho vzniku stál bohém E. A. Longen, herec, dramatický autor, malíř se svými výstupy se prosazoval nejdříve po hospodách a začal spolupracovat s význačnými komiky své doby F. Futurista, F. Burian. Kabaret nebyl pouhým zpestřením, ale měl i hlubší dopad, byl často ostrým útokem proti šosáctví, byl dobrou hereckou školou.

OSVOBOZENÉ DIVADLO

Vzniklo roku 1925 v souvislosti s poetismem. Oproti klasickému dramatu ruší trojí jednotu místa, času a děje. Osvobozené divadlo upřednostňovalo přímý dialog s divákem. V tomto divadle spatřujeme příklad moderního evropského divadelnictví. Osvobozené divadlo kolem sebe soustředilo významné osobnosti a to režiséry Jindřicha Honzla, Jiřího Frejku a E. F. Buriana. K tomuto divadlu patří neodmyslitelně dvojice klaunů Jiří Voskovec, Jan Werich a hudební skladatel Jaroslav Ježek. Na scénu tato trojice vystoupila v roce 1927 v revue Vest Pocket Revue (Malá kapesní revue). Další hry: „Kostky jsou vrženy“, „Osel a stín“, „Kat a bláze“, „Rub a líc“, „Balada z hadců“, „Pěst na oko“. Po představení „Pěst na oko“ měli zákaz a emigrovali do USA. V emigraci pokračovali v divadelní práci. Museli hrát anglicky.

Divadlo D34 založil E. F. Burian. Toto divadlo připravovalo umělecky náročná díla pro lidového diváka. Na scéna se uplatňovala rytmicko-melodická sborová recitace. E. F. Burian řešil ve svých hrách problémy doby. Usiloval o vytvoření tzv. syntetického divadla, které by spojilo různé divadelní prvky a žánry. V roce 1941 bylo divadlo gestapem uzavřeno.

2010-02-02T07:55:00.000-08:00

Dílo:
1. „Pražský flamendr“

2. „Paličova dcera“ – příběh dívky, která se stará os sourozence, protože jejího otce zavřeli za žhářství.

3. „Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“ – fraška, jde o ševcovskou slavnost, kde poprvé zazněla píseň „Kde domov můj“ (slova František Škroup), slepý houslista Mareš.

4. „Kutnohorští havíři“ – příběh zasazen do Kutné Hory na konec 15. století. autor námětem vycházel ze skutečných událostí – havířských stávek z 19. století. Autor vycházel ze skutečných událostí – havířských stávek z 19. století (rok 1844). Horníci musí bojovat za svá práva proti šlechtickým a měšťanským vykořisťovatelům. Předák kutnohorských havířů Opat se snaží hájit legálními metodami práva havířů. Pro svou důvěřivost končí na popravišti. Ve hře vystupuje mladý a statečný havíř Vít, který je zamilovaný do Opatovy dcery Anežky. Anežka ale miluje mincmistrova syna Hynka. Drama končí krvavým soudem, při kterém je zabit mincmistr Beneš z Veitmile – je to zlý, nenávistivý a proradný muž. Tyl řeší otázku lidských práv a nároku na svobodu. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka.

5. „Jan Hus“ - drama, děj se odehrává na přelomu 14. a 15. století. Děj se odehrává v Praze v Kapli betlémské, na hradě a jiných pražských zákoutí a v Kostnici. Tyl zachytil poslední Husova léta do doby jeho upálení. Kromě kazatele Jana Husa ve hře vystupují i jiné skutečné postavy – Husův přítel Jeroným Pražský, Pan Hanuš z Chlumu, Jan Žižka z Trocnova, pan Vok z Valdštýna, Václav IV. se ženou Žofií, Husova matka Markéta. Za církev jedná např. Jan XXIII. Mistra Jana zradil Štěpán Páleč a nepříliš pozitivně působí také postava císaře Zikmunda. Drama přibližuje životní osud Jana Husa, který se svým kázáním postavil proti české církvi a jejímu morálnímu úpadku. Církev nechtěla Husovu kritiku snášet a tak dosáhla jeho vyhnání z Prahy. On sám se ale nebojácně postavil před koncil v Kostnici. Zde jej lstí a zradou odsoudili k upálení. Tyl ukázal tímto zpracováním historického námětu Husovu statečnost, odhodlanost bojovat pro dobro věci. Hus měl představovat vzor člověka, který měl vzbudit mezi lidmi aktivitu a činorodost.

6. „Strakonický dudák“ - dramatická báchorka. Zavádí nás do jihočeských Strakonic v první polovině 19. století. Hra je příběhem o hledání štěstí, o lásce k domovu, k vlasti a národu, ale i oslavou pravé české povahy a jejích předností. Tyl rovněž vyzdvihuje sílu mateřského citu a pevného vztahu dvou lidí. Příběh vypráví o dudákovi Švandovi, který se kvůli své chudobě nesmí oženit se svoji milovanou Dorotkou. Švanda proto musí odejít do světa. Začíná být po cestě unavený a tak v lese usne. Mezitím mu jeho matka, víla Rosava očaruje dudy. Švandovy dudy pak hrály tak čarovně, že brzy získal spoustu peněz. Švandovo bohatství ale přilákalo i vypočítavého sekretáře Vocilku. Vetřel se do Švandovy přízně a když za dudákem přišla Dorotka s muzikantem Kalafunou tak už neměl nic. Švanda s Vocilkou se také dostali do neznámé země. U dvora princezny Zuliky málem Švanda padl do nástrah a vzal si ji za ženu. Zavřeli ho do vězení, z něhož mu pomohla matka Rosava. Protože se synovi ukázala, stala se za trest divoženku. Vysvobodila by ji pouze láska, která by Švandu opět osvobodila ze všech nástrah a uvedla jej na správnou cestu. Nakonec vše dobře dopadlo. Dorotka zachránila Švandu i Rosavu, kterou královna Lesana opět proměnila ve vílu. Strakonický dudák je nejznámějším a nejúspěšnějším dílem J. K. Tyla.

7. „Jiříkovo vidění“ - dramatická báchorka. Obraz skutečnosti autor nevytváří na základě historických událostí, ale dobu zobrazuje z hlediska jejích morálních vlastností. Divadelní hra popisuje lásku Jiříka a jeho Kačenky. Jiříkovi se zdají tři sny. Vystupuje v nich ale pod jiným jménem. I Kačenka se ve snu nazývá Kristinou. Ve snech to s Jiříkem špatně dopadá, ale neustále jej provází, vede a ochraňuje Kačenčina láska. Nakonec se probouzí a je rád, že je opravdový a správný muž, jak se sluší. Ve snu vystupuje kromě Jiříka a Kačenky také duch z Blatníku – Severin.

Václav Thám – překlady her
„Břetislav a Jitka“
„Vlasta a Šárka aneb dívčí ráj u Prahy“

NÁRODNÍ DIVADLO

- po roce 1848 se lid vrací ke kulturním hodnotám. V 50. Letech funguje Sbor zřízení českého ND.
- 1862 – otevřeno Prozatímní divadlo, které se programově přihlásilo k Shakespearovi – kolektivní překlady jeho her.
- 1868 – položení základního kamene – architekt Zítek, opona Hynajs, malíři Aleš, Ženíšek, Brožík, sochař Myslbek.
- 1881 – zahájeno Smetanovo Libuší, téhož roku vyhořelo, definitivně bylo otevřeno v roce 1883. Prvním ředitelem byl F. A. Šubert.

V 90. Letech se objevuje realismus s venkovskou tématikou.

Josef Holeček – „Naši“

Gabriela Preissová
- píše povídky, romány a divadelní hry z Moravského Slovácka.

Dílo:
1. „Gazdina roba“ – divadelní hra, zhudebněná opera Eva, zhudebni Foerster. Hlavní hrdinkou je švadlena Eva (je chudá), miluje selského syna Mánka, jeho matka jí urazí a ona se na truc provdá. Později manžela opouští a odchází s Mánkem na sezónní práce do Rakouska, marně doufá že si ji Mánek vezme, cítí se ponížení a utopí se v Dunaji.

Alois a Vilém Mrštíkovi

1. „Maryša“ – drama o 5ti dějstvích, představuje vrchol českého dramatického realismu. Odehrává se na vesnici (Haná a Moravské Slovácko). Psáno slováckým nářečím. Začíná to loučením chlapců, kteří odcházejí na vojnu mezi nimi chudý Francek, který miluje Maryšu (je bohatá). Zakázaná láska. Maryši rodiče tomu brání. Nesmí se s ním ani rozloučit. Otec Lízal domlouvá sňatek bez jejího vědomí s mlynářem Vávrou (je starší, vdovec), utrápil svou 1 ženu, má 3 děti. Vávra má požadavek 4000,- věna. Maryši se nikdo neptá. Ona se tomu brání, nemá ho ráda. Prosí je, aby jí nenutili, otec váhá a matka sňatek vymáhá. Svolí k sňatku, manželství není šťastné. Chce být dobrou ženou a matkou. Po dvou letech se vrací Francek, náhodně se setkají, on ji doprovodí domů, otec Lízal vidí jak Maryša trpí. Otec nevyplácí věno. Francek jí navrhuje aby opustila Vávru a šla s ním do Brna, kde má práci. Ona odmítá, Vávra se o setkání dozví. Je rozzlobený a vystřelí po Franckovi, Maryša v obavě o Francka otráví Vávrovi kávu. Vávra Francka nezabije a vrací se domů, dává si kávu. Chce začít znovu a líp. Vávra umírá. Je si vědoma trestu. Realismus je v domluvě bez jejího svolení, nevyplacení věna. Nedošla do Brna pro to že byla velmi silně nábožensky založená. (Cti otce svého a matku svou, Co bůh spojí, člověk nerozlučuj). Na druhou stranu se prohřešila vraždou manžela.

J.K.Tyl

2010-01-24T07:05:00.000-08:00

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)

2010-01-03T15:19:00.001-08:00

- narodil se v Kutné Hoře, zemřel v Plzni. Byl žákem V. K. Klicpery a proto již od mládí miloval divadlo. Stal se členem několika kočovných divadelních společností. Řídil česká představení ve Stavovském divadle. Přispíval do Sedlských novin, Pražského posla a Květů, které od roku 1834 pod názvem Květy české řídil. Byl to prozaik, dramatik. Po revoluci byl vypovězen z Prahy.

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)

2009-06-04T06:43:00.000-07:00

narodil se v Kutné Hoře, zemřel v Plzni. Byl žákem V. K. Klicpery a proto již od mládí miloval divadlo. Stal se členem několika kočovných divadelních společností. Řídil česká představení ve Stavovském divadle. Přispíval do Sedlských novin, Pražského posla a Květů, které od roku 1834 pod názvem Květy české řídil. Byl to prozaik, dramatik. Po revoluci byl vypovězen z Prahy.

Dílo:
„Pražský flamendr“

„Paličova dcera“ – příběh dívky, která se stará os sourozence, protože jejího otce zavřeli za žhářství.

„Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“ – fraška, jde o ševcovskou slavnost, kde poprvé zazněla píseň „Kde domov můj“ (slova František Škroup), slepý houslista Mareš.
„Kutnohorští havíři“ – příběh zasazen do Kutné Hory na konec 15. století. autor námětem vycházel ze skutečných událostí – havířských stávek z 19. století. Autor vycházel ze skutečných událostí – havířských stávek z 19. století (rok 1844). Horníci musí bojovat za svá práva proti šlechtickým a měšťanským vykořisťovatelům. Předák kutnohorských havířů Opat se snaží hájit legálními metodami práva havířů. Pro svou důvěřivost končí na popravišti. Ve hře vystupuje mladý a statečný havíř Vít, který je zamilovaný do Opatovy dcery Anežky. Anežka ale miluje mincmistrova syna Hynka. Drama končí krvavým soudem, při kterém je zabit mincmistr Beneš z Veitmile – je to zlý, nenávistivý a proradný muž. Tyl řeší otázku lidských práv a nároku na svobodu. Staví se proti útlaku, zneužívání moci a lhostejnosti člověka.
„Jan Hus“ - drama, děj se odehrává na přelomu 14. a 15. století. Děj se odehrává v Praze v Kapli betlémské, na hradě a jiných pražských zákoutí a v Kostnici. Tyl zachytil poslední Husova léta do doby jeho upálení. Kromě kazatele Jana Husa ve hře vystupují i jiné skutečné postavy – Husův přítel Jeroným Pražský, Pan Hanuš z Chlumu, Jan Žižka z Trocnova, pan Vok z Valdštýna, Václav IV. se ženou Žofií, Husova matka Markéta. Za církev jedná např. Jan XXIII. Mistra Jana zradil Štěpán Páleč a nepříliš pozitivně působí také postava císaře Zikmunda. Drama přibližuje životní osud Jana Husa, který se svým kázáním postavil proti české církvi a jejímu morálnímu úpadku. Církev nechtěla Husovu kritiku snášet a tak dosáhla jeho vyhnání z Prahy. On sám se ale nebojácně postavil před koncil v Kostnici. Zde jej lstí a zradou odsoudili k upálení. Tyl ukázal tímto zpracováním historického námětu Husovu statečnost, odhodlanost bojovat pro dobro věci. Hus měl představovat vzor člověka, který měl vzbudit mezi lidmi aktivitu a činorodost.

Václav Kliment Klicpera

2008-11-26T09:57:00.000-08:00

(1792 – 1859)

- pocházel z Chlumce nad Cidlinou, je považován za dramatického předchůdce Josefa Kajetána Tyla. V Praze učil na gymnáziu např. Nerudu, Hálka, Friče.

Dílo:
1. „Hadrián z Římsů“ – děj dramatu se odehrává roku 1329 na hradu Čelákově. Pán na Čelákově rytíř Světislav chce provdat svou jedinou dceru Ruměnu za Hadriána z Římsů. Ruměna miluje Želmíra, který má strach se o ni ucházet protože není urozeného původu. Do příběhu vstupuje Želmírův přítel Soběbor a chce Želmírovi a Ruměně pomoci. Převléká se za falešného Hadriána. Skutečný Hadrián zatím sedí ve vězení, kde se mu zjeví duch, který mu řekne že by jej sňatek s Ruměnou stál život. Ruměnu si nakonec vezme Želmír a Hadrián se ožení se Světislavovou sestrou Jenovéfou.

2. „Rohavín Čtverorohý“

3. „Divotvorný klobouk“

Jan Nepomuk Štěpánek

- autor veseloher a frašek

Dílo:
1. „Čech a Němec“, „Tintili Vantili“

Vývoj českého divadla a dramatu od počátku do současnosti

2008-10-09T01:06:00.000-07:00

Charakteristika žánru
- dialog
- jevištní předvádění
- vyhrocený konflikt
- členění na jednání, scény a výstupy
- hlavní žánry: tragédie a komedie
- další žánry: činohra, melodram, pásmo, opera, opereta, vaudeville

Od počátku do konce 14. století
- počátky českého dramatu nacházíme ve 12. Století
- jeho kořeny jsou náboženského původu: náboženské výjevy zejména s námětem Kristovy smrti a vzkříšení) se dramatizovaly a předváděly v kostele
- později se začaly obohacovat i osvětské scény – a ty časem nabývaly stále větších rozměrů – až byly nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem
- stejnou historii vzniku má i první staročeská světská divadelní hra (fraška) Mastičkář z poloviny 14. stol., který vychází ze scény, kdy ti zbožné Marie jdou k hrobu Ježíše Krista a cestou nakupují na tržišti vonné masti
- hra Mastičkář věrně zachycuje obraz středověkého českého trhu

15. až 18. století
- v dalších stoletích se české drama většinou rozvíjí jako žánr pololidový
- v 17. století se nově objevuje i divadlo loutkové (nejvýznamnějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký)
- zvláštní použití měly hry Jana Ámose Komenského, které sloužily didaktickým účelům, Škola hrou – Škola na jevišti
- v polovině 18. stol. vzniká lidová hra se zpěvy, která navazuje na náboženské hry (velikonoční, vánoční…) a zároveň vytváří i nový druh – hru dobrodružnou (Komedie o turecké vojně)
- divadlo sehrálo významnou úlohu v době národního obrození
- tehdy vzniká i novočeské divadlo
- od roku 1738 první česká hra Kníže Honzík), r. 1783 je založeno Stavovské divadlo
- v letech 1786-89 působí české divadlo bouda
- s ní jsou spojena jména: Václav Thám a hry Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka; Prokop Šedivý a hry Masné krámy a Pražští sedláci
1. polovina 19. století
- další rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19. století
- souvisí zejména s organizací českých představení ve Stavovském divadle pod vedením Jana Nepomuka Štěpánka
- hrají se především hry historické, rytířské a žánrové veselohry ze současnosti.

VÝVOJ ČESKÉHO DIVADLA

2008-10-07T00:49:00.000-07:00

Drama vzniklo z obřadních her věnovaných kultu boha Dionýsa. Drama se hrálo pod athénskou Akropolí pro všechny vrstvy obyvatelstva. Náměty pocházely z mytologie a v pozdějších dobách i ze všedního života. Zpočátku byly hry představovány pouze chórem, který zpěvem a tancem ukazoval děj. Postupně byl na jeviště zaveden samostatný herec.

Nejstarší české dochované drama je „Mastičkář“ – zlomek velikonoční hry. 3 Marie jdou, mají vonné masti a chtějí balzamovat Kristovo tělo. Obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků. Je zde zobrazen život měšťanský a lidový a to se smyslem pro skutečnost. Projevuje se to v řeči o vulgarismech. Střídání českých a latinských veršů – makaronismy.
V období vrcholného feudalismu nalézáme českou hru „Hra veselé Magdalény“. Oficiální drama v období baroka je představováno jezuitskými hrami, převážně latinskými s biblickou tématikou. Autorem Karel Kočvara.
V literatuře pololidové se odráží měšťanská tvorba frašky. František Kocmánek – zachováno 7 her, hry s náboženskou tématikou, zejména velikonoční „Salička“, soudobá tématika „Komedie o Turecký vojně“.

Od 2. pol. 17. století se objevuje loutkové divadlo Matěje Kopeckého. Prvotním úkolem Obrozeneckého divadla bylo zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce a vytvořit původní české hry. První scéna vznikla v Kotcích, později ve Stavovském divadle. V letech 1786 – 1789 fungovala Vlastenecké divadlo Bouda. V Boudě byly hrány hry klasiků v překladech Moliére, Shakespeare, Schiller … ale i původní veselohry – Prokop Šedivý – „Masné krámy“, „Pražští sládci“.

2008-08-11T04:48:00.000-07:00

OLDŘICH DANĚK – autor historických a současných děl o etice člověka. Psal hry a romány, ve kterých odkrýval rozpory mezi individuálním a společenským pojetím morálky:
UMĚNÍ ODEJÍT
POHLED DO OČÍ
SVATBA SŇATKOVÉHO PODVODNÍKA
DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU

JAROSLAV DIETL – autor českých mnoha dílných seriálů, psal převážně komedie a veselohry:
NEPOKOJNÉ HODY SVATÉ KATEŘINY… NEHODA … MUŽ NA TALÍŘI
TŘI CHLAPI V CHALUPĚ … NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ … MUŽ NA RADNICI
ŽENA ZA PULTEM

Exilové a samizdatové drama
VÁCLAV HAVEL – absolvoval AMU, stal se mluvčím charty 77, byl několikrát vězněn
Hra ZAHRADNÍ SLAVNOST
Hra VYROZUMĚNÍ – proti komunistické byrokracii
Hra ZTÍŽENÁ MOŽNOST DOROZUMĚNÍ – neschopnost člověka uskutečnit záměr, rozhodnout se
- další hry nesměly být provozovány: - SPIKLENCI
AUDIENCE
VERNISÁŽ
PROTEST
LARGO DESOLATO

MILAN UHDE – redaktor časopisu Host do domu
Hra KRÁL LÁVRA
Kniha OBLOHA SAMEJ CVOK – soubor textů pro brněnské divadlo X
V samizdatu: HRA NA HOLUBA … ZUBAŽOVO POKUŠENÍ … PÁN PLAMÍNKŮ

dramatická tvorba

2008-08-07T06:46:00.000-07:00

Drama v letech 1945 – 1948
Po 2.WW nastává nakrátko i rozkvět dramatické tvorby
Alegorie, pohádka, historie – první česky psanou kvalitní poválečnou hrou byla humorná pohádka
JANA DRDY – HRÁTKY S ČERTEM, divadelní hra DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES
FRANK TETAUER – VLAJKY V PLAMENECH – historický námět
FERDINAND PEROUTKA – OBLAK A VALČÍK – alegorie
JOSEF KAINAR, VRATISLAV BLAŽEK – psali satiry

drama od roku 1948 do pol. 50. Let
Rok 1948 znamená začátek úpadku, který můžeme sledovat po řadu let, skutečná satira je nahrazena komickým zesměšňováním „třídních nepřátel“
JAROSLAV KLÍMA – ŠTĚSTÍ NEPADÁ Z NEBE
VAŠKA KÁNI
Socialistický realismus:
MIROSLAV STEHLÍK – MORDOVÁ ROKLE – o 2.WW
VOJTĚCH CACH – DUCHCOVSKÝ VIADUKT
PANÍ KALAFOVÁ – o dělnické historii
MILAN JARIŠ – BOLESLAV I. – o historii vůbec
Budovatelské drama:
VAŠEK KÁŇA - PARTA BRUSIČE KARHANA
MILOSLAV STEHLÍK - NOSITELÉ ŘÁDU

Drama v 2. polovině 50. let a 60. let
Drama tohoto obdoví tvoří zlatou kapitolu českého dramatu.
Divadla malých forem:
SEMAFOR (sedm malých forem) – Jiří Suchý, Ivan Vyskočil
RETUNDA – Jaroslav Jakoubek, Pavel Kopta, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ivan Vyskočil, Jan Vodňanský
NA ZÁBRADLÍ – Václav Havel

IVAN VYSKOČIL – dramatik, dramaturg, prozaik a autor absurdních a groteskních povídek a her, režisér a herec
KDYBY TISÍC KLARINETŮ – napsal společně se Suchým
FAUST A MARKÉTA, SLUŽKA A JÁ – napsal společně se Suchým

JIŘÍ SUCHÝ – básník, prozaik, dramatik, autor písňových textů ČLOVĚK Z PŮDY
- k mnoha hudebním komediím napsal texty: TAKOVÁ ZTRÁTA KRVE
- KABARET: JONÁŠ A TINGL-TANGL
ZUZANA JE SAMA DOMA
- Studio YPSILON, HA – divadlo, HUSA NA PROVÁZKU, divadlo JÁRY CIMRMANA, divadlo NA OKRAJI, ROKOKO

Drama 70. a 80. Let
Množství autorů nesmí publikovat, někteří jsou vězněni, jiní odcházejí do zahraničí

2008-08-01T12:57:00.000-07:00

D 34
Avangardní experimentální scéna založená v sezóně 1933/34 (další číselné indexy označují vždy konec sezóny)
- režisérem a dramaturgem se stal Emil František Burian
- reakce na společenské dění, využití sborobé recitace, adaptace děl klasiků, dramatizace prózy
hry součastníků:
BRETON BRECHT – ŽEBRÁCKÁ OPERA
VÍTĚZSLAV NEZVAL – MILENCI Z KIOSKU … MANON LESCAUT
- v roce 1941 bylo divadlo gestapem uzavřeno
- uvádí díla Moliéra, Shakespeara, Puškina, Goetha, Klicpery, Haška

OSVOBOZENÉ DIVADLO

2008-07-30T02:45:00.000-07:00

Stalo se hlavním zástupcem české divadelní avangardy, kdy student filosofie Jiří Frejka spolu s přáteli z konzervatoře uvedl Moliérovu frašku CIRKUS DANDIN.
Brzy přišla dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich. Přidal se k nim jazzový komponista Jaroslav Ježek.
1927 – první představení – WEST POCKET REVUE – volně konponovaná hra se zpěvy. I v dalších hrách se projevoval nezávazný humor a slovní hříčky. Charakteristickými znaky představení této dvojice byly početné improvizace.
Další hry: KOSTKY JSOU VRŽENY
OSEL A STÍN
KAT A BLÁZEN
RUB A LÍC
BALADA Z HADRŮ
PĚST NA OKO – po tomto představení měli zákaz = emigrace do USA. V emigraci pokračovali v divadelní práci. Museli hrát anglicky

NÁRODNÍ DIVADLO

2008-07-08T05:15:00.000-07:00

Po roce 1848 se lid vrací ke kulturním hodnotám. V 50. Letech funguje Sbor zřízení českého ND
1862 – otevřeno PROZATIMNÍ DIVADLO, které se programově přihlásilo k Shakespearovi – kolektivní překlady jeho her.
1868 – položení základního kamene – architekt Zítek, opona Hynajs, malíři Aleš, Ženýšek, Brožík, sochař Myslbek.
1881 – zahájeno Smetanovo Libuší … téhož roku budova vyhořela, definitivně ND bylo otevřeno v roce 1883. Prvním ředitelem byl F.A.Šubert

Na scéně 90. let se objevuje realismus s venkovskou tématikou:
JOSEF HOLEČEK – NAŠI
GABRIELA PREISOVÁ – GAZDINA ROBA
ALOJS A VILÉM MRŠTÍKOVI – MARYŠA … ROK NA VSI
JAROSLAV HILBERT – VINA – mravní problém svedené dívky, která se nemůže zbavit společenských předsudků
JAROSLAV KVAPIL – PRINCEZNA PAMPELIŠKA … RUSALKA
FRÁŇA ŠRÁMEK – LÉTO … MĚSÍC NAD ŘEKOU
JIŘÍ MAHEN – mladší autor, hojně čerpá své náměty z historie – JÁNOŠÍK
VIKTOR DYK – ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA – tragický příběh o neřešitelnosti rozporu mezi snem a skutečností
ALOJS JIRÁSEK – historická trilogie JAN HUS, JAN ŽIŠKA, JAN ROHÁČ – symbolizují věrnost pravdě, boj za ni a vytrvalost v boji až do smrti

KABARET – u jeho vzniku stál bohém E.A.Longen – herec, dramatický autor, malíř, se svými výstupy se prosazoval nejdříve po hospodách a začal spolupracovat s význačnými komiky své doby – F.Futurista, F. Burian. Kabaret nebyl pouhým zpestřením, ale měl i hlubší dopad, byl často ostrým útokem proti šosáctví, byl dobrou hereckou školou.

2008-06-23T02:38:00.001-07:00

VÁCLAV KLIMENT KLICPERA – ROHAVÍN ČTVERROHÝ
DIVOTVORNÝ KLOBOUK
HADRIÁN Z ŘÍMSU

JAN NEPOMUK ŠŤĚPÁNEK – autor řady veseloher a frašek
- ČECH A NĚMEC … TINTILI VANTILI

JOSEF KAJETÁN TYL – tvůrce českého realistického dramatu
- PRAŽSKÝ FLAMENDR … PALIČOVA DCERA … FIDLOVAČKA ANEB ŽÁDNÝ…
Historické hry: KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI … JAN HUS
Dramatické hry: STRAKONICKÝ DUDÁK … JIŘÍKOVO VIDĚNÍ

VÁCLAV THÁM – překlady her,
BŘETISLAV A JITKA
VLASTA A ŠÁRKA ANEB DÍVČÍ RÁJ U PRAHY

VÝVOJ ČESKÉHO DIVADLA 19.

2008-06-19T03:04:00.000-07:00

V Řecku vznikly základní žánry antického divadla na oslavách boha Dionýsa. Nejstarší česká dochovaná tvorba je představována hrou MASTIČKÁŘ. V období vrcholného feudalismu nalézáme českou hru HRA VESELÉ MAGDALÉNY. Oficiální drama v období baroka je představována jezuitskými hrami, převážně latinskými s biblickou tématikou – KAREL KOČVARA
V literatuře pololidové se odráží měšťanská tvorba frašky – FRANTIŠEK KOCMÁNEK – zachováno 7 her
Náboženské hry, zejména velikonoční SALIČKA
Soudobá tématika – KOMEDIE O TURECKÝ VOJNĚ

Od 2. Poloviny 17. Století se objevuje LOUTKOVÉ DIVADLO
Prvotním úkolem OBROZENECKÉHO DIVADLA bylo zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce a také vytvořit původní české hry. První scéna vznikla v Kotcích, později ve STAVOVSKÉM DIVADLE. V letech 1786 – 1789 fungovalo VLASTENECKÉ DIVADLO – BOUDA. V Boudě byly provozovány jednak hry klasiků v předkladech – Moliére, Shakespeare, Schiller… a jednak původní veselohry PROKOP ŠEDIVÝ – MASTNÉ KRÁMY, PRAŽŠTÍ SEDLÁCI

2008-06-15T01:38:00.001-07:00

samizdatové
- většina her zůstala v čtené podobě nebo inscenována v zahraničí
- domácí divadlo Vlasty Chramostové (též bytové divadlo)
- soukromé inscenace na Havlově Hrádečku
- autoři – P. Kohout, V. Havel, Jos. Topol, I. Klíma, M. Uhde, Karol Sidon, P. Landovský, M.Kundera

Zdeněk Svěrák

2008-06-10T01:00:00.000-07:00

(1936)
Původně učitel češtiny, je všestrannou osobností: píše písňové texty, divadelní, rozhlasové a televizní hry, filmové scénáře, působí jako herec, publikoval i krátké povídky a básně. Patří k nejúspěšnějším poválečným českým humoristům, přičemž jeho práce si nachází příjemce bez ohledu na věkové, sociální i vzdělanostní diference. Výrazně se prosadil jako protagonista Divadla Járy Cimrmana (s L. SMOLJAKEM napsal řadu „cimrmanovských“ her a „seminářů“, např. Hospoda Na mýtince, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova aj.).
Postava nedoceněného českého génia se zrodila v duchovně uvolněné atmosféře 60. let jako kolektivní mystifikace. Svěrák spolu s L. Smoljakem obohatili výchozí dadaisticky hravý nápad o mnohostrannou kritickou reflexi českého provincionalismu a češství vůbec a zároveň jej přetvořili z takřka výlučně intelektuálské produkce v oblíbenou lidovou zábavu. V 80. letech vznikla i filmová podoba cimrmanovské mystifikace (Jára Cimrman ležící, spící), a také s Obecnou školou stylově korespondující film Vesničko má středisková (1985, režie J. MENZEL). Dále Svěrák mj. dokončil J. BRDEČKOU rozepsaný scénář vycházející z pohádky J. Wericha Tři veteráni (1983, režie O. LIPSKÝ). Školní prostředí se objevuje i v televizní hře Případ Platfus (1985). Velmi úspěšné jsou Svěrákovy práce pro mládež, např. pohádka Tatínku, ta se ti povedla (1991), rozhlasová hra Kolo se zlatými ráfky (1988), písňové texty, televizní pořady apod. Posledním úspěchem je oscarový film Kolja.

70. - 90. léta v našem dramatu

2008-06-08T11:56:00.000-07:00

oficiální
- poznamenáno normalizací, ale i hodnotnější hry

Oldřich Daněk (1927)
- Válka vypukne po přestávce, Vévodkyně valdštejnských vojsk, Zpráva o chirurgii města N.

Karel Steigerwald (1945)
- Neapolská choroba
- prvky grotesky a absurdního divadla
- tragikomedie o nebezpečí totality
- Dobové tance
- komedie z dob Bachova absolutismu
Jiří Hubač (1929)
- Stará dobrá kapela – TV inscenace Nezralé maliny
- Ikarův pád
Daniela Fischerová (1948)
- Hodina mezi psem a vlkem – o Villonovi

- vliv Čs. televize v oblasti dramatické tvorby – Jaroslav Dietl (1929 – 1985)

b) nová divadla malých forem, neprofesionální divadla
- Studio Ypsilon, HA-divadlo, Divadlo Na provázku, Divadlo Járy Cimrmana, Divadlo Na okraji, Sklep, Semafor, Činoherní klub, Reduta
- autoři – Z. Svěrák, L. Smoljak, B. Polívka, M. Horníček, J. Suchý, M. Šimek, J. Krampol, Vyskoči

Václav Havel (1936)

2008-05-22T03:35:00.000-07:00

Dramatik, esejista, publicista. Celá šedesátá léta byla jeho činnost dramatika spojena s Divadlem Na zábradlí. Zahradní slavnost bude patrně nejlepší hra tohoto období, jak pro svůj humor, tak i pro přesný pohled na nesmyslné a znelidšťující mechanismy v soukromém i veřejném životě. Po roce 1968 se stal vůdčí osobností disidentského hnutí. Svými esejemi perfektně analyzoval společenskou situaci, vytrvale vystupoval proti mocenské zvůli a několikrát byl uvězněn. Svou zásadou žít život v pravdě získal vysoký morální kredit v zemi a byl zvolen naším 9. prezidentem. Svět oceňuje jeho rétorické schopnosti a snahu vnést do politického života etický řád. Jeho hry se hrají na celém světě.
Intenzivní zájem o divadlo projevoval Václav Havel už v době vojenské služby. Hrál i tvořil. V Kohoutově hře Zářijové noci sehrál tak dokonale zápornou postavu jednoho důstojníka, že byl za to velitelem potrestán.
- z recese napsal hru z vojenského prostředí Život před sebou, teoretické studie o divadle
- aktovka Rodinný večer (1959)
- s Ivanem Vyskočilem hra Autostop (1961)
- s Milošem Macourkem kabaretní hra Nejlepší rocky paní Hermanové (1961)
- celovečerní hra Zahradní slavnost (1963)
- hry Vyrozumění (1965) a Ztížená možnost soustředění (1968)
- zpřeházená struktura hry a chaotické dějové pásmo o Puzukovi, přístroji, jemuž je dán úkol vědecky identifikovat člověka, měly za následek menší diváckou úspěšnost
- Hry 1970-1976 – soubor her Spiklenci, Žebrácká opera, Horský hotel, Vernisáž a Audience
- 80. léta - tři celovečerní hry: Largo desolato, Pokoušení a Asanace

Drama v letech 1945 - 1968

2008-05-19T07:38:00.000-07:00

Po válce
- doznívání okupační tendence s jinotaji
- Jan Drda – pohádkové hry (Dalskabáty, hříšná ves)
- obnoveno D-46 – pod vlivem totalitní ideologie
- Divadlo Voskovce a Wericha (uzavřeno 1948) – hra Divotvorný hrnec

50. léta
- zánik satirické tvorby – nástup komedie oficiálního optimismu (výsměch „třídnímu nepříteli“)
- téma vesnice za války a po ní – Miloslav Stehlík
- téma historie – Vojtěch Cach, Milan Jariš
- budovatelská tématika – Vašek Káňa
- tzv. generační hry
- dialog příslušníků několika generací o smyslu života
- úsilí o pozitivního hrdinu
- Pavel Kohout – Taková láska
- forma inscenovaného soudního procesu
- dramata V. Nezvala (Dnes ještě zapadá…), Fr. Hrubína (Srpnová neděle, Křišťálová noc)
- Josef Topol (básník ze skupiny Tvář)
- Jejich den – hra o současných mladých lidech
- Konec masopustu – metaforické drama s poetickými prvky

60. léta
- od r. 1955 rozkvět divadla malých forem
- Reduta – text-appealy J. Suchého a Ivana Vyskočila
- Divadlo Na zábradlí – činohra a pantomima (Lad. Fialka, I. Vyskočil, Ljuba Herrmannová)
- Semafor (Sedm malých forem) – r. 1959
- hudebně zábavné divadlo autorské dvojice Jiří Suchý – Jiří Šlitr
- hry Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl
- od 60. let také Jiří Grossmann a Miroslav Šimek
- revuální sbor Rokoko, satirické divadlo Večerní Brno, brněnský soubor Husa na provázku
- L. Smoček – grotesky Bludiště, Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho
- F. Pavlíček – Zápas s andělem
- M. Uhde – satira Král Vávra a Děvka z města Théby
- M. Kundera – Majitelé klíčů, Ptákovina
- absurdní drama – obraz člověka, který ztratil smysl života
- J. Topol – absurdní dramata Slavík k večeři, Hodina lásky

2008-05-15T10:35:00.000-07:00

- režiséři:

Film:
- paralelní vývoj s avantgardním dramatem
- specifické postupy (střih, montážní kompoziční princip)
- souvislost se světovou avantgardní produkcí (Ch. Chaplin, Griffith, Bunuel aj.)
- významné tvůrčí činy v 30. letech
- režiséři (Gustav Machatý, Martin Frič, Otakar Vávra, Václav Wasserman)
- často spolupracovali na scénářích se spisovateli
- původní filmová díla spisovatelů (např. K. Nového a I. Olbrachta Marijka Nevěrnice)
- s těmito kecy nesouhlasím, ale pro jednoduchost to postačí (pozn. kompilátora Stanislava)!

Drama v době okupace
- mnohé soubory musely opustit budovy svých stálých scén, hrají se klasické tituly
- D 40-41 uvádí dramatizaci Krysaře a Manon Lescaut
- listopad 1944 – zakázána veškerá divadelní produkce.

OSVOBOZENÉ DIVADLO

2008-05-02T04:00:00.001-07:00

- bylo hodně podporováno uměleckým spolkem Devětsil - hlavní tvůrčí osobnosti byli Jiří Voskovec (1905 – 1981), Jan Werich (1905 – 1980) a hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906 – 1942)
- pře jejich příchodem v roce 1927 se zde hrály například Apollinairovi Prsy Tiresiovy, Jarryho Král Ubu nebo Cocteauův Orfeus
- brzy zde zdomácněl žánr divadelní revue
- stavělo své hry na dramatickém základu (ale jen na kostře)
- spojovaly mluvené slovo s hudbou - naprostá improvizace, písně (Ježkovy) - dělalo si legraci ze všech nešvarů doby (z měšťáctví, z parlamentarismu, jakobyvzdělanosti, z nastupujícího fašismu)
- vytvářeli i nová slova, jazzová hudba
- forbíny - začali je používat náhodou (nešla jim vytáhnout opona)
- předscény na aktuální témata (většinou na politiku, ale i na obecně špatné vlastnosti - maloměšťáctví, snobismus)
- jejich první představení - vycházely z recese - nevybíravá, bezostyšná, spontánní, nechce být zásadní kritikou, ale spíše zesměšňovat
- přáli si, aby se lidé bavili (chechtali)

Alfréd Radok

2008-04-26T02:46:00.000-07:00

- navázal na Buriana
- i u něj nacházíme základ moderního režisérství
- vychoval celou řadu českých režisérů - Menzel, Forman, Chytilová
- autor Laterny magiky
- kromě linie klasického dramatu u nás vznikla i druhá linie:

Kabaretní divadlo:
- vzniklo z commedie del’arte, charakteristické pro klasicismus
- drama nižší třídy
- typizované postavy: Pierot, Harlekýno, Colombino, Esmeralda či Dotóre
- snaha oslovit nejširší vrstvy, zábavnost
- všestrannost - hudební, taneční až artistní, improvizace
- commedie del’arte se vyvinula
1) PANTOMIMA - později němý film
2) REVUÁLNÍ PÁSMA
- Hašler - zesměšňoval pivní vlastenectví
- Hašek - založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona
- intelektuální zábava (účastnili se i Kyš, Kafka, Gellner)
- Arthur Longel - Červená sedma - kabaretní spolek, hráli Rokoku, vystupoval zde i Vlasta Burian
- od herců se vyžadovalo naprosto vše - aby uměli hrát, zpívat, tančit a v prvé řadě improvizovat
- kabaretních divadel u nás vznikalo velké množství
- zásadou byla naprostá aktualizace na veřejné dění

2008-04-19T09:37:00.000-07:00

Emil František Burian (1904 – 1959)
- založil Divadlo dada (později D 34)
- nesmírně nadaný dramatik a režisér
- vycházel z realistického dramatu
- přístup k divadlu jako ke koncertu - chtěl, aby výkony herců byly v harmonii
- od herců žádal, aby ze sebe vydali maximum
- zastával názor, že divadlo je kolektivní práce - není malých rolí (každá role se musí zahrát naplno)
- zdůrazňoval, že divadlo je celek - výkon herců musí být sladěn
- po osmačtyřicátém roku upadl v nemilost a nemohl tvořit tak, jak by si přál - napsal Láska a smrt, Vojna (1935) - zpracovaná lidová slovesnost

Režisérské divadlo

2008-04-09T03:56:00.000-07:00

Režisérské divadlo:
a) impresionistické, vitalistické a poetistické prvky
- pojetí inscenace jako uměl. celku
- vzrůst úlohy režiséra a režie (vliv Stanislavského z MCHATu)
- J. Kvapil (Princezna Pampeliška – herečka H. Kvapilová, libreto k Rusalce)
- měl blízko k impresionismu (iluzivní nálada, světlo a stín, kulisy)
- Fr. Šrámek (Měsíc nad řekou, Léto, Zvony, Soud)
- V. Nezval (Milenci z kiosku)
- Jiří Mahen (Ulička odvahy, filmová libreta Husa na provázku)
a) psychologie postav
- vliv Ibsena
- omezení přemíry zápletek v ději
- Jaroslav Hilbert (Vina – mravní problém svedené dívky)
- Otokar Fischer (Otroci, Orloj světa)
b) historické drama
- realistické
- A. Jirásek
- symbolistní
- J. Hilbert (Falkenštejn)
- Jiří Mahen (Jánošík)
- hledání smyslu života
- Stanislav Lom (Vůdce, Děvín)
- Arnošt Dvořák (Král Václav IV., Husité)
c) vážné drama
- F. Langer (Periférie lidé na okraji společnosti, Dvaaosmdesátka, Jízdní hlídka, Vítězové)
d) expresionismus (jevištní)
- prudká, křečovitá gesta
- K.H. Hilar (režisér ve Vin. a v Nár. div.)
e) ostatní
- V. Dyk (Zmoudření dona Quijota)
- F.X. Šalda (Zástupové, Dítě, Tažení proti smrti)
- J. Wolker (Nejvyšší oběť)
- Čapek - Loupežník (lyrizované drama), Ze života hmyzu (bajka, ne dějová vazba, spíše myšlenková), R.U.R. (klasické realistické drama), Věc Makropulos (postaveno jako činohra), Adam stvořitel (hra s jedním hercem), Bílá nemoc (klasické realistické drama), Matka (hra s jedním hercem).

Drama od poloviny sedmdesátých let

2008-04-07T05:24:00.000-07:00

Drama od poloviny sedmdesátých let
Ve výběru her pro Prozatímní divadlo i letní scény (arény) převažovaly zábavné a konverzační hry, často s drsným humorem a komikou, nebo romantizující historické tragédie plné intrik, podivných tajemství, krevní msty, s andělskými nebo ďábelskými postavami apod.
Josef Jiří Kolář (1812 - 1896)
- tragédie Pražský žid, historická hra Smiřičtí
František Věnceslav Jeřábek (1836 - 1893)
- Služebník svého pána - tragédie, zachytil rozpor mezi prací a kapitálem
- Syn člověka čili Prusové v Čechách roku 1757 - vztah mezi láskou k vlasti a k lidstvu
Emanuel Bozděch (1841 - 1889)
- divadelní kritik a dramaturg, zmizel za záhadných okolností
- historické veselohry Z doby kotiliónů, Zkouška státníkova, Světa pán v županu
- historické tragédie Baron Goertz, Dobrodruzi
Drama v období realismu
1883 - definitivní otevření Národního divadla - středisko českého divadelního života
Ladislav Stroupežnický (1850 - 1892)
- veselohra Naši furianti - spor o místo ponocného ve vsi, ironický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici
- další hry Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová, Na valdštejnské šachtě

Gabriela Preissová (1862 - 1946)
- otřesné tragédie ze slovácké vesnice Gazdina roba, Její pastorkyňa - lidské vztahy ovládány majetkem a pokrytectvím
- hudební zpracování: J.B.Foerster: opera Eva, L.Janáček: opera Její pastorkyňa
Alois (1861 - 1925) a Vilém (1863 - 1912) Mrštíkové
- realistická tragédie Maryša - ze slovácké vesnice, obraz sociálních rozdílů, úlohy peněz na vesnici a síly předsudků v tehdejším životě
- kompozice dramatu podle vzoru antické tragédie (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa)
- funkce slováckého nářečí - charakteristika postav a prostředí
České drama a divadlo první poloviny 20. století
- přelom století - Šrámek (Měsíc nad řekou, lyrické drama)
- vliv moderního světového dramatu (Ibsen, Čechov)
- v první polovině 20.století bylo u nás velké množství divadel:
- Národní divadlo, Německé divadlo, Vinohradské divadlo, Burianovo divadlo (Vlasta Burian), Divadlo K, Divadlo D 34-41.

Divadlo v počátcích národního obrození

2008-04-02T05:36:00.000-07:00

Divadlo v počátcích národního obrození
- josefínské reformy - vznik novočes. divadla
- od 1738 němec. divadlo s činohrou i operou
- od 1783 Stavovské divadlo
- 1771 - první pokus o čes. hru (Kníže Honzík) v divadle v Kotcích
- později se hrálo česky i ve Stavov. div.
- založení dřevěné Boudy na Václav. nám (1786 - 1789)
skupina Václava Tháma
- vlastenecké hry z národních dějin (Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka)
Prokop Šedivý
- frašky z pražského lidového prostředí (Masné krámy, Pražští sládci)

- po zániku Boudy se hrálo ve Stavov. div. a přechodně také v divadle U Hybernů
Divadlo ve dvacátých letech
- promyšlenější organizace českých představení na scéně Stavov. div.
- profesionální herecký sbor pod vedením dramaturga Jana Nepomuka Štěpánka
- náměty z minulosti - rytířské hry nízké umělecké úrovně, historická dramata z národ. dějin
- veselohry ze současnosti
Jan Nepomuk Štěpánek (1783 - 1844)
- veselohry, situační komedie (Čech a Němec)
- hry historické (Obležení Prahy od Švédů, Břetislav I., Český Achilles)
Václav Kliment Klicpera (1792 - 1859)
- historické hry Blaník, Jan za chrta dán
- pohádkové motivy, hry ze současnosti
- veselohry Divotvorný klobouk, Zlý jelen
- Každý něco pro vlast - konverzační hra, satira na soudobou společnost
Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856)
- od r.1842 řídil česká představení na vedlejší scéně Stavovského divadla v Růžové ulici
- dramata:
- ze současného života (Pražský flamendr, Paličova dcera, Fidlovačka)
- historické hry (Jan Hus, Kutnohorští havíři)
- dramatické báchorky (Strakonický dudák, Jiříkovo vidění)
- adaptace
- Fidlovačka - píseň Kde domov můj? - slepý houslista Mareš (hudba - Fr. Škroup)
- Kutnohorští havíři - první sociální drama
- Strakonický dudák - dudák Švanda - vlastnosti čes. člověka.

Divadelní tradice v našich zemích

2008-03-27T05:17:00.000-07:00

Divadelni tradice v našich zemích
Vývoj českého dramatu do konce 19. století
Počátky čes. dramatu v době Karlově
České drama je náboženského původu a jeho počátky sahají až do konce 12.stol., kdy se v některých klášterech dramatizovaly latinské texty evangelií, vyprávějící o událostech spojených s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením. Tyto partie zpívali v kostele kněží, ale postupem doby si brali na pomoc i osoby světské. Výjevy předváděly původně scénu, jak tři zbožné ženy (tři Marie) hledají v hrobě Krista, aby pomazaly jeho tělo vonnými mastmi, a setkávají se s andělem, který jim oznamuje, že Kristus vstal z mrtvých. K těmto vážným výjevům byl později přidán komický živel, který do nich vnikal spolu s národním jazykem (střídání latiny a češtiny). Zesvětštění dovršila scéna s mastičkářem, u něhož tři Marie nakupují vonné masti. Církev poté vykázala dramatické výstupy z kostelů na volná prostranství a do krčem.

Dramatické skladby:
- Mastičkář (pol. 14.stol.) – zlomek
- tři Marie - živel náboženský
- mistr Severín, jeho žena a sluhové Rubín a Pustrpalk - lidový komický živel
- věrně zachycuje prostředí středověkého trhu
- zesměšnění středověkého povolání lékaře
- chce hrubozrnnou komikou pobavit obecenstvo
- Hra veselé Magdalény – zlomek
- předváděna o vánocích nebo velikonocích
- světice je představena jako lehká žínka
- hra obsahuje dvě lidové písně.

2008-03-25T05:44:00.000-07:00

Možnosti vzniku

Získat podrobnější informace o tom, jak náboženská bratrstva v barokních Čechách vznikala, je poměrně
obtížné. Mnohem spíš se v pramenech dočítáme o jejich další existenci a úplně nejlépe je pak podchyceno jejich
hromadné úřední rušení v roce 1783. Přesto je možné alespoň rámcově nastínit jejich počátky. Již jsme se setkali
s případy, kdy bratrstvo do pobělohorské doby "přežívalo" z předbělohorského období, nebo dokonce ze
středověku, nebo s případy, kdy se v bratrstvo proměnil literátský kůr. To však byla pouze jedna cesta, kterou se
ubíral jen malý počet bratrstev. Naprostá většina barokních konfraternit žádného předchůdce neměla a vznikala
"na zeleném drnu".
V zásadě mohlo bratrstvo vzniknout dvěma způsoby - buď vyšla iniciativa k jeho založení přímo z farnosti,
kde mělo bratrstvo působit, nebo bylo založeno "shora", tedy na základě rozhodnutí pozemkové vrchnosti,
představených kláštera, městské rady apod. Pokud mělo vzniknout bratrstvo u farnosti "zdola", hrála při tom
klíčovou úlohu osobnost a aktivita místního faráře, ostatně na něj také padla veškerá práce s vedením
konfraternity.

2008-03-19T09:33:00.000-07:00

Z pozdějších pokusů o reformu kalendáře byly na čas zavedeny kalendář francouzský revoluční a kalendář sovětský.
Francouzský revoluční kalendář byl nový způsob dělení času za velké francouzské revoluce. Byl vyhlášen 5. 10. 1793 s platností od 22. 9. 1792 (1792 považován za rok 1). Rok měl 12 měsíců s novými názvy, zdůrazňujícími charakter ročního období, každý měsíc měl 30 dní a dělil se na 3 dekády po deseti nově označovaných dnech. K roku se přidávalo 5 dní doplňkových a jednou za 4 roky přestupný den. Datovalo se průběžně v měsíci arabskými číslicemi, po novém názvu měsíce následoval rok republiky psaný římskou číslicí. 1. 1. 1806 (11. Nivose XIV) byl opět zaveden gregoriánský kalendář. Roku 1871 se stal francouzský revoluční kalendář nakrátko kalendářem pařížské komuny.
Kalendář sovětský byl způsobem dělení času v SSSR v letech 1929 – 40. Měl pětidenní týden se čtyřmi pracovními dny; volné dny rozděleny tak, aby podniky mohly pracovat nepřetržitě. Tento nezdařený experiment byl zrušen 27. 6. 1940, dále se užíval gregoriánský kalendář, zavedený do Ruska roku 1918.
Po všech těchto pokusech bylo podáno množství návrhů OSN na zavedení jednotného světového kalendáře. A tak vznikl kalendář věčný, podle něhož je rok rozdělen na 4 stejná čtvrtletí po 91 dnů (měsíce mají 31, 30 a 30 dní). Po 30. prosinci (a v přestupný rok i po 30. červnu) se vkládá jeden nečíslovaný den. Výhodou kalendáře věčného je, že určité datum připadne vždy na stejný den v týdnu. Nebyl však přijat, protože příliš zasahoval do vžitých tradic jednotlivých států. Takže celé lidstvo i nadále používá pouze upravenou formu juliánského kalendáře ze starého Říma.

2008-03-17T06:01:00.000-07:00

Měsíce v juliánském kalendáři mají střídavě 30 (4x) a 31 (7x) dní, únor 28 a v přestupném roku 29 dní. Nepohodlné označování dní podle kalend, id a non, zůstalo nedotčeno. Juliánský kalendář je dílem řeckého astronoma Sósigena (1. stol. př. n. l.), pojmenován podle G. I. Caesara, který jej 46 př. n. l. zavedl v Římě.
Křesťané převzali juliánský kalendář a postupně ho upravovali. Nepřesnost výpočtu délky roku byla odstraněna v 16. stol. gregoriánskou reformou kalendáře (v 16. stol. totiž předstihl kalendář o 10 dní přírodní rytmus daný oběhem Země kolem Slunce). Gregoriánská reforma byla vyhlášena 24. 2. 1582 bulou papeže Řehoře XIII. Tímto byly z nového kalendáře přebývající dny vypuštěny, a aby rozdíl opět nenarůstal, snížil se počet přestupných roků ustanovením, že letopočty končící dvěma nulami budou přestupné pouze tehdy, budou-li dělitelné číslem 400 (přestupný bude rok byl 2000,ale ne 1700, 1800 ani 1900.) . Gregoriánská reforma kalendáře nabyla platnost v roce 1582, takže se po 4. říjnu mělo psát 15. října. Okamžitě ji přijaly Itálie, Polsko, Španělsko a Portugalsko, Francie v prosinci 1582, německé katolické země 1583, protestantské 1700, Anglie 1752, Rusko 1918, Řecko 1924. V českých zemích gregoriánská reforma kalendáře přijata v roce 1584 (v Čechách a ve Slezsku v lednu, na Moravě v říjnu). Gregoriánský kalendář se částečně prosadil i mimo oblast křesťanské kultury: v Japonsku 1872, v Turecku a v Egyptě 1927, v Číně 1949. A Gregoriánská reforma je dosud platnou.

Vývoj kalendáře

2008-03-13T06:48:00.000-07:00

Vývoj kalendáře

Kalendář je ucelená soustava dělení času do úseků na základě pravidelnosti a periodicity přírodních jevů na Zemi i v kosmu: rotace Země, oběhu Země kolem Slunce, oběhu Měsíce kolem Země. Vzájemná jejich nesouměřitelnost vede k různým úpravám kalendářů. Egyptský kalendář ze 4. tis. dělil rok o 12 měsících ještě na 3 období po 4 měsících, měsíc o 30 dnech se ještě dělil na 3 dekády. Kalendářní rok doplňován o 5 dní, přesto předbíhal rok solární. Starobabylónský lunisolární kalendář dělil rok na měsíce o 29 a 30 dnech, k vyrovnání přidáván 13. měsíc 3krát za 8 let, později 7krát za 19 let. Od Babylóňanů převzat a upraven kalendář židovský.
Židovský kalendář, lunárně solární kalendář užívaný v judaismu. Základní jednotkou je den, končící západem slunce. Sedmým dnem v týdnu sabat. Rok o 354 dnech je členěn na 12 měsíců, které byly počítány od novu. Chybějící počet dní do 356 (do solárního roku) se doplňuje přidáním jednoho měsíce (sedmkrát během periody 19 let).
Čínský kalendář z 2. tis., užívaný i v Japonsku a v Koreji, rozlišoval v šedesátiletém cyklu obyčejné roky o 354 a 355 dnech a plné roky o 383 a 384 dnech.
Mayský kalendář byl nejsložitější ve staré Americe. Měl tři součásti: a) rok haab (365 dní) dělený na 18 měsíců o 20 dnech s přídavkem pěti nešťastných dní (odchylka oproti slunečnímu roku, vypočítanému Mayi v 6. – 7. stol. přesně na 365,242 dní, byla v nápisech korigována tzv. druhotnou řadou dat); b) posvátný rok tzolkin o 260 dnech a c) tzv. dlouhý počet, časový údaj odečtený od výchozího data mayské chronologie, uvedený v dvacítkovém systému (v něm tun – přibližný rok je 360 dní, katun = 20 let, baktun = 20 katunů atd. až do miliónů let). Velký obřadní význam měl cyklus 52 let, tzv. kalendářní okruh, kdy se sešly výchozí dny haabu a posvátného tzolkinu. V těchto cyklech byl haab a tzolkin sladěn s oběhem Měsíce a synodickým oběhem Venuše. Mayové uvažovali i v érách délky zhruba 5 200 let (13 baktunů) podobný byl i kalendář aztecký. Ten měl základ společný všem mezoamerickým kulturám, rok o 365 dnech obsahoval 18 měsíců o 20 dnech a závěrem pět nešťastných dní. Každých 52 let splýval určitý den slunečního roku se dnem liturgického roku (tonalpohualli) o 260 dnech. Čas pojímán jako nekonečný cyklus období o 52 letech, neboť Aztékové neznali žádný tzv. “dlouhý počet". V rámci 52letého cyklu bylo možné přesně zjistit den nějaké události, nikoliv však už v kterém cyklu v pořadí k události došlo.
Starořecký kalendář počítal s rokem o 354 dnech děleným na 12 měsíců o 30 a 29 dnech. Rozdíl mezi lunárním a solárním rokem vyrovnávali vkládáním dalšího měsíce o 30 dnech 3krát za 8 let. Počítali tedy s průměrnou délkou roku 365,25 dní.
Arabský kalendář vycházel původně též z lunisolárního roku; kalendář islámský byl zavedený roku 622, je důsledně lunární a podle něj má rok má 12 měsíců po 29 nebo 30 dnech. Celkově je tedy o 11 – 12 dní kratší než rok solární. Jednotlivé měsíce se o toto období každoročně oproti gregoriánskému kalendáři posouvají. Např. ramadán tak za 33 let projde všemi ročními obdobími. Letopočet vychází od roku hidžry; zaveden chalífou Umarem.
V Íránu je užíván letopočet solární (začátek roku je 21. března).
Starověký římský kalendář nepočítal původně se zimním obdobím; lunární rok měl 10 měsíců a trval 304 dny. Později vytvořen lunisolární kalendář o 355 dnech. Potřeba udržet svátky ve shodě s ročním obdobím vedla k vsouvání dalších dnů. Zdokonalení přinesl kalendář juliánský, což je solární kalendář vycházející výhradně ze solárního roku o délce 365,25 dnů. Přebývající čtvrtina dne vyrovnána jednou za 4 roky přestupným rokem o 366 dnech. Ze starověkého kalendáře převzato označení měsíc, který je již jen početní jednotkou bez souvislosti s lunárním měsícem.

2008-03-11T03:35:00.000-07:00

Hrají se frašky (Prokop Šedivý – Masné krámy …) a vlastenecké hry (Václava Thám – Břetislav a Jitka).(Vlasta a šárka)-z pověstí.
Měl bratra Karel Ignác Thám.-spíše překlad.Veselohry podle něm předloh.
S poezií jsou v první fázi trochu problémy kvůli nedostatku slovní zásoby, ale některá zajímavá dílka přesto vznikla. Prvním básnickým počinem byla sbírka Básně v řeči vázané, kterou napsal Václav Thám. Jednalo se ale zejména o básně staré a nebo o překlady; těch několik málo nových je ve stylu Anakreonta.

Vsechno to zacínalo v narod.obroz pokusem o první české představení-inscenaci překladu něm hry Kníže honzik v divadle v Kotcích.Protože ve Stavovském divadle byl cz představením vymezen malý prostor.No a proto zřídili vlastenecké divadlo Bouda.S tímto divadlem je spojen nej rozkvět této doby.
Organizátorem divadelního života byl václav Thám.Herec režisér také lit a divadel činnost. 50 dramatvětšinou přeložené.

2008-01-31T22:46:00.000-08:00

Prozatímní divadlo:
- první stále české divadlo otevřené roku 1862
- roku 1881 splynulo v jediný celek s ND
- ředitelé: Maýr ...
Národní divadlo:
- budováno 1850 - 83 z darů a sbírek
- základní kámen 16.5.1868
- prvně otevřeno 1881 -> vyhořelo
- znovu 18.11.1883
- po rekonstrukci 1983
- v novorenesančním stylu
- navrhl Zítek
- výzdoba: Aleš, brožík, Hynais, Mařák, Myslbek, Wagner
- ředitel ND byl F.A.Šubrt

2008-01-23T01:16:00.000-08:00

Gabriela Preissová (1862 - 1946)
Dílo: Gazdina roba- slovácká vesnice a rakouské prostředí
- švadlena Eva miluje Pánka, ale vezme si jiného
- je nešťastná -> útěk za Pánkem
- Pánek ji nechce za ženu -> Eva se utopí
Její pastorkyňa (zhudebnil L.Janáček)
- namanželské dítě Jenůfy s bratrancem
- dítě je utopeno; Jenůfa se poká
- nový život

Vilém Mrštík

2008-01-12T10:58:00.000-08:00

(1863 - 1912)
- literární kritik, dramatik, prozaik
- život prožil v Brně, oktávu dokončil v Praze, chtěl studovat malířství, ale studoval práva
Dílo:
- přispívá do novin a časopisů "Světozor","Lumír","Zlatá Praha"
- literární kritika: má blízko k Zolovi; propagoval ruské demokraty a realisty a francouzský naturalismus

- prozaik: Pohádka máje - román
- popisy moravské přírody
- Helenka, Ríša
Santa Lucia - moravský student v Praze - společnost 80. let
Maryša - sňatek pro peníze- Maryša, Francek, Vávra
- charakteristika hrdinů

Alois Mrštík

2008-01-07T02:05:00.000-08:00

(1861 - 1925)
- představitel českého dramatu
- vystudoval reálku a učitelský ústav v Brně
Dílo
- přispívá do novin a časopisů, vrcholem jeho tvorby je románová kronika Rok na vsi - spolupráce s bratrem
- obraz života na vesnici mezi Slováckem a Hanou; písně, zvyky, popisy přírody

2007-12-29T03:15:00.000-08:00

Ladislav Stroupežnický (1850 - 1892)
- dramaturg ND
Dílo:
- veselohry:
Zvíkovksý rarášek
Paní mincmistrová
- historické hry:
Naši furianti - odehrává se v jihočeské vesnici - otázka volby ponocného

Josef Kajetán Tyl

2007-12-17T13:49:00.001-08:00

(1808 - 1856)
- prozaik, dramatik, literární kritik (Máj), novinář)
- opustil studia a úřad
- režíroval ochotnickou skupinu
- dramaturg Stavovského divadla
Dílo:
- překlady: Král Lear
- jeho vrcholným obdobím je tvorba v letech 1846 - 1851

- dramatické obrazy ze života:
Paličova dcera - Rozárka- sobectví, majetek
Pražský flamendr
Paní Marjánka matka pluku
Chudý kejklíř
- dramatické báchorky:
Strakonický dudák - do ciziny za penězi
- Dorotka zrazena
- matka víla Rosana
- Vocílka(-), Kalafuna(+)

Tvrdohlavá žena
Jiříkovo vidění
- historická díla:
Kutnohorští havíři
Rozina Ruthardová - zradí při obléhání Kutné Hory; 14.stol
Jan Hus
Žižka z Trocnova
Krvavé křtiny
Dekret kutnohorský
- lokální frašky:
Fidlovačka
- povídky:
Rozervanec - karikuje K.H.Máchu
Poslední Čech - kritika K.H.Borovského
- píše do Květů, Sedlských novin
- Tyl se stal průkopníkem českého divadla

Václav Kliment Klicpera

2007-12-15T05:11:00.001-08:00

(1792 - 1859)
- český prozaik a dramatik
Dílo:
- pro potřeby lidové, ale i um. hodnotné zábavy psal žertovné i vlastenecké Deklamovánky
- základy historického dramatu: Blaník
Božena
Jan za chrta dán
Soběslav, selský kníže
- v dobové oblíbené frašce použil situační komiku, jeho postavy promlouvaly bohatými dialogy
- dodnes se hrají: Rohovín Čtverrohý
Divotvorný klobouk

Vývoj českého divadla

2007-12-13T03:59:00.000-08:00

od Národního obrození k Národnímu divadlu
České divadlo
- profesionální divadlo v národním jazyce ve většině zemí vznikalo v průběhu 18.století. U nás k tomu nebyly tak vhodné podmínky - hrálo se italsky, německy - ne česky.
- na venkově se pěstovalo lidové divadlo (lidová hra se zpěvy) a později též divadlo loutkové (Matěj Kopecký)

- první české divadlo - Bouda
Bouda: - vlastenecké divadlo na souč. Václavském nám.
- první divadlo, které pořádalo pravidelná div. představení pro české obecenstvo
- 1786 - 1789 se tu hrály česky a německy vlastenecké hry
- též osvícenské a protifeudální zaměření
- vlastní dramatici: V.Thám, P.Šedivý
- překladatel K.I.Thám (angličtina, něm.)
- herec: např. M.Majober

2007-12-11T03:43:00.000-08:00

- rok 1968 a srpnová okupace Československa znamenaly další uzlový bod ve vývoji českého dramatu
- 70. a 80. léta jsou obdobím normalizace – množství autorů nesmí publikovat, někteří jsou vězněni, jiní odcházejí do emigrace
- hodnotnější hry tvoří např. O. Daněk, J. Šotola, A. Koenigsmark, D. Fischerová, K. Steigerwald a další
- přitažlivější repertoár než divadla kamenná si udržují divadla malých forem a různá neprofesionální divadla (Studio Ypsilon, Hadivadlo, Na provázku, divadlo Járy Cimrmana, Sklep aj.)
- rok 1989 je dalším předělem: znamená zrušení cenzury, nástup demokracie – volnost psát, publikovat i uvádět hry všech autorů bez rozdílu
- od roku 1990 vycházejí také hry těch autorů, kteří byli v předchozím období umlčování – V.Havel, M.Kundera

polovina 20. století

2007-12-08T06:55:00.000-08:00

po 2. světové válce se české drama ubíralo různými směry
první významnější českou poválečnou hrou byly Drdovy Hrátky s čertem
50. léta jsou dobou tuhé cenzury
vzniká především tvorba budovatelská a socialisticko realistická
Vojtěch Cach – historické drama Duchcovský viadukt, Vašek Káňa – Parta brusiče Karhana, Pavel Kohout – Dobrá píseň, Miroslav Stehlík – Vysoké letní nebe
od poloviny 50. let a zejména v 60. letech nastává uvolnění, vznikají kvalitní hry, maticky i žánrově rozmanité
Vítězslav Nezval – Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Hrubínova Srpnová eděle, improvizované divadlo J. Wericha a M. Horníčka, tzv. text-appealy Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého, později i další divadla malých forem – Semafor, absurdní a groteskní dramata Kainarova, Horníčkova, Vyskočilova, Kolářova a zejména Havlova

Protifašistická fronta

2007-12-04T09:15:00.000-08:00

- vzniká koncem 30. let pod tlakem nástupu fašismu a válečných příprav
- zapojuje se většina českých dramatiků
- roku 1944 je zakázán provoz většiny divadel

Vladislav Vančura
- Jezero Ukereve

Karel Čapek
- Bílá nemoc, matka

Vladislav Vančura

2007-12-02T06:41:00.000-08:00

(1891 – 1942)
- Alchymista, Josefína

- koncem roku 1933 se v Praze objevuje nová avantgardní scéna D34
- zakladatelem byl E. F. Burian - syntetické divadlo, pásmo Vojna
- slučuje v sobě scénické divadlo
- režisérský typ divadla
- Burian působí jako herec, dramatik, režisér, zpívá
- činnost pokračuje do r. 1941, kdy je odveden do koncentračního tábora, divadlo končí
- uvádělo překlady světových dramatiků, např. Berolt Brecht – Žebrácká opera
- dále V. Dyk – Krysař, V. Nezval – Milenci z kiosku, Manon Lescaut

Jiří Voskovec a Jan Werich

2007-11-26T16:02:00.000-08:00

- hra zaměřená proti fašismu, kritizuje i nedostatky demokracie César
- Osel a stín – satira na pozadí politických procesů
- Kat a blázen – jak přichází na svět diktátor
- Balada z hadru, Rub a líc, Těžká Barbora, Pěst na oko - reakce na události 1938

- divadlo je r. 1938 úředně uzavřeno
- Voskovec a Werich odjeli do Ameriky
- po válce se vrátili
- americký muzikál v Evropě: Divotvorný hrnec
- po únoru spolupracuje Werich s Horníčkem v divadle ABC
- Voskovec v Americe úspěšný i jako herec a režisér

2007-11-24T03:48:00.000-08:00

- parodie na tradiční postupy divadel
- znaky: snadno zapamatovatelná slova písní – stávají se šlágry, vtíravá melodie, zábavná podívaná, studentská recese
- komično představení je postaveno na komice jazyka, vytvářejí komické novotvary, situační komika, smysl pro neotřelé gagy
- na hudební stránce se podílel hudebník Jaroslav Ježek – džezová složka
- spolupracuje s divadlem od r. 1929
- ve 30. letech se profil divadla mění, od humoru, parodie… přecházejí k politické satiře, společenské satiře
- v tomto období vznikají nejznámější hry

2007-11-12T04:22:00.000-08:00

Avantgardní divadlo
- je protějškem kamenných divadel
- zdrojem inspirace avantgardního divadla jsou zejména lidové zábavy, kabarety, cirkus, filmy
- vznikají od 20. let 20. století
- Osvobozené divadlo je nejznámější
- zakladatelé režiséři Jindřich Honzl a Jiří Frejka
- stává se Osvobozeným divadlem až r. 1926, kdy sem přichází Jiří Voskovec a Jan Werich – studenti práv
- autorský typ divadla – V + W si sami píší a sami se rozhodují o tom, co budou hrát
- první představení Vest Pocket Revue (Malá kapesní revue), tvoří autorské divadlo s vlivem poetismu
- divadelní hra má uvolněnou stavbu slet hudebních, dramatických a tanečních čísel, které dohromady tvoří scénický celek

2007-11-03T04:00:00.000-07:00

Fráňa Šrámek (1877 – 1931)
- impresionistické a vitalistické hry
- Léto, Měsíc nad řekou

Arnošt Dvořák (1881 – 1933)
- moderní historické drama – Král Václav IV.
- „zástupové drama“ – Husité

Jiří Mahen (1882 – 1939)
- hry s prvky sociálními a anarchistickými
- Jánošík, Mrtvé moře
Viktor Dyk (1877 – 1931)
- svébytný typ historického dramatu
- Zmoudření dona Quijota

Bratři Čapkové
- utopie, nadsázky
- Adam stvořitel, Ze života hmyzu, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka

Neoficiální lidové divadlo
- produkce byla zaměřena na pobavení diváků
- humorné scénky a písně
- Červená sedma (Jiří Červený, Eduard Bass)
- Bass si i psal text k písním, které zpíval a text ke scénám, které hrál
- revoluční scéna
- Emil Artur Longen
- Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian – začínali zde

2007-11-02T08:17:00.000-07:00

Jaroslav Kvapil

2007-11-01T09:46:00.000-07:00

(1868 – 1950)
- nejznámější režisér Národního divadla
- poetické a impresionistické hry
- Princezna Pampeliška – jeho nejznámější hra, kterou režíroval
- napsal celou řadu libret k Dvořákovým operám, např. libreto Rusalky

Tvorba oficiálního divadla

2007-10-29T07:25:00.000-07:00

- režisérský typ divadla (ten, kdo říkal jakou podobu bude mít představení byl režisér)
- divadlo s impresionistickými prvky, projevoval se vliv vitalismus důraz na politickou náladovost
- celé představení se pojímalo jako jednolitý umělecký celek (úzce propojeny hudba, text, scénografie i světelné prvky)

polovina 20. století

2007-10-24T09:09:00.000-07:00

1.

Moderní drama
- zejména symbolistické, impresionistické, naturalistické, psychologické, lyrické, expresionistické, dadaistické, novoklasicistické, poetistické, syntetické
- Národní divadlo, od r. 1907 Městské divadlo na Královských Vinohradech

oficiální divadlo (kamenná divadla)
- Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech
avantgardní divadlo
- ve 20. a 30. letech
- jakýsi protipól oficiálních divadel
- Osvobozené divadlo, Divadlo D34
pololidové divadlo
- šantány a kabarety
- Červená sedma (nejznámější kabaret)

Realistické drama

2007-10-23T08:59:00.000-07:00

František Adolf Šubert (1849 – 1915)
Jan Výrava, Drama čtyř chudých stěn

Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová, Naši furianti

Alois Jirásek (1851 – 1930)
- realistické drama: Otec, Vojnarka
- pohádková hra: Lucerna
- historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč

Gabriela Preissová (1862 – 1946)
Gazdina roba, její pastorkyňa

Alois a Vilém Mrštíkové
- nejlepší hra českého realismu Maryša

polovina 19. století

2007-10-19T06:10:00.000-07:00

- sílí snaha po vybudování stálého českého divadla
- roku 1862 je otevřeno Prozatímní divadlo (první představení – Hálkova historická hra Král Vukašín)

František Věnceslav Jeřábek
Služebník svého pána

Emanuel Bozděch
Zkouška státníkova
Světa pán v županu
- veselohry

Roku 1868 je položen základní kámen Národního divadla, r. 1881 vylo dokončeno (vyhořelo) a definitivní otevření ND bylo koncem roku 1883.
Generace Národního divadla:
Hudební tvorba – opera

Bedřich Smetana (1824 – 1884)
- tvůrce české národní hudby a české opery
- Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Hubička, Tajemství

Antonín Dvořák (1841 – 1904)
Jakobín, Čert a Káča, Rusalka

Zdeněk Fibich (1850 – 1900)
- melodram Hippodamie
- opera Nevěsta Messinská

Jan Nepomuk Štěpáne

2007-10-15T01:01:00.001-07:00

k
Čech a Němec
Obležení Prahy od Švédů
Břetislav I.

Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)
Divotvorný klobouk
Rohovín čtverrohý
každý něco pro vlast
Hadrián z Římsu
Zlý jelen
Božena

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
- nejvýznamnější český dramatik Národního obrození, v jehož tvorbě dosáhlo české obrozenecké drama vrcholu
- tvůrce českého realistického dramatu
- psal především hry ze současnosti
- Bankrotář, Pražský flamendr, paličova dcera, Fidlovačka - veselohra
- dramatické báchorky: Strakonický dudák, Tvrdohlavá žena
- historické hry: Kutnohorští havíři, Jan Hus, Jan Žižka

15. až 18. století

2007-10-07T02:26:00.000-07:00

- v dalších stoletích se české drama většinou rozvíjí jako žánr pololidový
- v 17. století se nově objevuje i divadlo loutkové (nejvýznamnějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký)
- zvláštní použití měly hry Jana Ámose Komenského, které sloužily didaktickým účelům, Škola hrou – Škola na jevišti
- v polovině 18. stol. vzniká lidová hra se zpěvy, která navazuje na náboženské hry (velikonoční, vánoční…) a zároveň vytváří i nový druh – hru dobrodružnou (Komedie o turecké vojně)
- divadlo sehrálo významnou úlohu v době národního obrození
- tehdy vzniká i novočeské divadlo
- od roku 1738 první česká hra Kníže Honzík), r. 1783 je založeno Stavovské divadlo
- v letech 1786-89 působí české divadlo bouda
- s ní jsou spojena jména: Václav Thám a hry Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka; Prokop Šedivý a hry Masné krámy a Pražští sedláci
1. polovina 19. století
- další rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19. století
- souvisí zejména s organizací českých představení ve Stavovském divadle pod vedením Jana Nepomuka Štěpánka
- hrají se především hry historické, rytířské a žánrové veselohry ze současnosti

2007-10-03T00:57:00.001-07:00

Vývoj českého divadla a dramatu od počátku do současnosti

Charakteristika žánru
- dialog
- jevištní předvádění
- vyhrocený konflikt
- členění na jednání, scény a výstupy
- hlavní žánry: tragédie a komedie
- další žánry: činohra, melodram, pásmo, opera, opereta, vaudeville

Od počátku do konce 14. století
- počátky českého dramatu nacházíme ve 12. Století
- jeho kořeny jsou náboženského původu: náboženské výjevy zejména s námětem Kristovy smrti a vzkříšení) se dramatizovaly a předváděly v kostele
- později se začaly obohacovat i osvětské scény – a ty časem nabývaly stále větších rozměrů – až byly nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem
- stejnou historii vzniku má i první staročeská světská divadelní hra (fraška) Mastičkář z poloviny 14. stol., který vychází ze scény, kdy ti zbožné Marie jdou k hrobu Ježíše Krista a cestou nakupují na tržišti vonné masti
- hra Mastičkář věrně zachycuje obraz středověkého českého trhu

2007-09-29T01:48:00.000-07:00

perioda NO (70. léta 18. stol. – poč. 19. stol.)
 Vznik divadel
 Úkol: působivost živého slova na širší masu lidí
1. Divadlo v Kotcích – 1738
 nemělo takový význam, hrálo se především německy
2. Stavovské divadlo – 1783
 Nemělo velký význam, hrálo se německy
(Premiéra opery Don Giovanni – dirigována Mozartem)
 Pouze 1 sobota v měsíci se hrálo česky
3. Bouda – 1786 – 1789
 Postavili čeští vlastenci na Koňském trhu (Na Můstku)
 V. Thám – organizátor a dramatik (Oldřich a Božena)
 České hry, historický motiv
Kvůli bezpečnosti zavřeno a zničeno

2007-09-28T02:52:00.000-07:00

Vývoj českého divadla a dramatu
I. Literatura doby Karlovy (2. pol. 14. stol.)
Mastičkář - 1. české drama
- dochoval se pouze úlomek z pašijové hry
- tři Marie kupují masti na nabalzamování těla Krista na středověkém tržišti
II. Doba temna (1620 – 70. léta 18. stol.)
 Lidová dramata (germanizace)
 Jednoduchá, ochotnická divadla

Romantizmus

2007-09-26T12:54:00.000-07:00

Francie
Viktor Hugo (1802 - 1885)
- básník dramatik, prozaik
- syn napoleonského generála, matkou vychováván k nenávisti k Napoleonovi a revoluci
- ve 40 letech se umělecky odmlčel a aktivně se zapojil do politického života
- byl zklamán v nadějích, které vkládal do Ludvíka
- odešel do vyhnanství a stal se jeho odpůrcem
- protestoval proti bezpráví
- a na obranu lidských práv
- dílo: Cromwel - v úvodu píše manifest romantizmu
Legenda věků - 3 díly cyklus básní, zachycuje vývoj lidstva na jeho cestě za pokrokem a současně ze všech hledisek - z historie, vědy, náboženství, věří v lepší budoucnost
Chrám matky boží v Paříži - Quasimodo oddán knězi Froh, který chce získat Esmeraldu, děj se odehrává v Paříži v 15. Stol za vlády Ludvíka XI
Ubožáci - (Bídníci) - Jean Valžán - uprchl z galejí

Baroko

2007-09-24T01:05:00.001-07:00

Itálie
commedia dellarte - národní veselohra, která byla nesmírně oblíbená u lidového publika ironicky a výstižně, zobrazovala měšťanské prostředí, byla to hra založena na improvizaci, herci měli k dispozici scénář s dějovou kostrou a seznamem postav (pevně dán) ostatní dialogy herci improvizovali a byli doplněny komickou pantomimou, zakladatelem byl Carlo Goldoni - Poprask na laguně

Pedro Calderón de la Borca

2007-09-22T14:01:00.000-07:00

(1600 - 1681)
- autorem 3 taktového veršovaného Filozofického dramatu - Život je sen - vyprávějící o smyslu a existenci člověka o svobodě o osudovosti, v některých dramatech navazuje na tradici, kterou založil Lope de Vega.
Klasicismus,osvícenství
- Moliér (1622 - 1673) (vlast. jm. Jean-Baptiste Poquelin) klasik světové komedie
- Kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem, smírné řešení konfliktů, hrdinové pojati satiricky i humorně (sympatie diváků ) politická satirická hra.
- Syn královského čalouníka, odchází ke královské kočovné společnosti
- Pod záštitou krále se stává ředitelem královského divadla, ve svých hrách řeší vztah mezi měšťanstvem a katolickou církví (nikdy nebil oblíben)
- Umírá při produkci své komedie zdravý nemocný
- Lakomec komedie o 5 dějstvích, která kritizuje závislost na Mamonu. Hlavní postavou je lichvář Harpagon, který přesto že je bohatý krutě omezuje děti a vykořisťuje i služebnictvo. Láskou k majetku řídí i vztahy k lidem kolem sebe. Dceru nutí ke sňatku s bohatým starcem a synu Kleantovi se snaží odloudit Marii, ale svému pánovi pomůže jeho sluha, který Harpagonovi odcizí a schová truhličku s penězi. Nakonec vše dobře končí jen Harpagon zůstane se svými penězi sám
- Ve všech svých hrách útočí na společenské předsudky a lži, odkrývá přetvářku a zobrazuje a charakterizuje lidské vlastnosti

2007-09-21T01:24:00.000-07:00

Znaky :
- neomezenost látky, času, místa
- obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist apod.)
- postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff)
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy); lidový jazyk
- vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého bájesloví
- blankvers - nerýmovaný pětistopý jambický verš
- hrajou se dodnes

Třetí období

2007-09-12T00:13:00.000-07:00

(1601 - 08) bylo obdobím velkých tragédií a tragikomedií, kdy Shakespearovo charakterizační umění dosáhlo vrcholu: Hamlet vychází z tragedie pomsty, avšak důraz je vněm položen na mravní dilema hlavního hrdiny, jenž má zabít vraha svého otce. Othello ukazuje jak intrikami lze i v čestném člověku probudit vášně, které vedou k spáchání zločinu. Hrdinou tragédie Macbeth je muž, kterého ke zločinu přivedlo jeho vlastní ctižádost. Král Lear odhaluje nemilosrdnou ziskuchtivost, jejíž obětí se stává starý pošetilý král neschopný rozeznat dobrotivé a milující své nejmladší dcery. Troilus Kressida je satira na válku a zradu lásky. Konec všechno spraví a půjčka na oplátku patří mezi tzv. Problémové hry (hořké komedie).
Ve čtvrtém období ( dramatické renesance) vznikly hry Perikles, Cymbelín, Zimní pohádka, bouře a Jindřich 8., v nichž Shakespeare uplatnil nové dramatické postupy. Některé z těchto pozdních her byly psány ve spolupráci s jinými autory.
Ze Shakespearovy poezie je nejvýznamnější sbírka 154 sonetů, adresovaných zčásti mladému příteli a zčásti tajemné černé dámě.

Viliam Shakespeare

2007-09-11T02:01:00.001-07:00

Anglický dramatik a básník. Narodil se 23.4.1564 ve Stredfordu a zemřel 23.4.1616. Roku 1588 se usadil v Londýně jako autor her. Od roku 1594 působil jako herec a dramatik skupiny "Služebníka lorda komořího", později "Královských služebníků". Stal se částečným vlastníkem divadla "Globe" (Zeměkoule) a později i "Blackfairs" (U černých bratří). Jeho kariéra skončila roku 1613, kdy se vrátil do Stredfordu. Ačkoli datace jeho her je nejistá, můžeme jeho dramatická díla rozdělit do čtyř období:
V prvním, raném období (1590 - 93), převažují hry historické (3 díly Jindřicha 7., Richard 3.), které čerpají z Anglických kronik a rané komedie (Komedie omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva veronští páni, marná lásky snaha), napodobující klasické vzory.
V druhém období, období zrání (1594 - 1600), napsal romantickou tragédii o zmařené lásce veronských milenců Romeo a Julie historické hry Richard 2. Jindřich 4., Jindřich 4. a optimistické komedie Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Mnoho povyku pro nic a Veselé písničky windorské.

2007-09-09T23:30:00.001-07:00

Sofokles - zdokonalil tragédii, zavedl třetího herce, náměty ke svým dramatům bral také z okruhu Trójských pověstí. O Thébském královském rodu. Vytváří složité postavy a ukazuje jedince, který je zničen že přecenil svoje síly a vzdoroval bohům
Tragédie: Král Oidipus
Antigona - Oidipova dcera

- v renesančním obdobím působili:
Lope de Vega (1562 - 1635) - Španělsko
- narodil se v Madridu, patřil k nejplodnějším autorům všech dob - 2000 her
- nejlepší jeho hry byli s náměty historickými s poměrně malým počtem postav
Ovčí pramen (Zbouření na vsi)
Fuente Ovejuna = název vesnice
Hra se opírá o skutečnou událost, námětem hry je zbouření vesničanů proti vysokému církevnímu hodnostáři komturu Gomézovi - tyran, utlačovatel. Goméz je za své činy zabit a Gomézův vrah měl být potrestán. Vesničané však soudu ani přes mučení vraha nevyzradí a na otázku kdo jej zabil všichni odpovídali Fuente Ovejuna. Tato hra je obrazem odporu proti útisku a zlu je otázkou lidské cti a spravedlnosti a zajímavý je názor že venkov, který je nenarušen městským životem má jasnou představu o pravdě a právu a má v sobě dost morální síly aby odporoval z vůli feudálů

Euripides

2007-09-09T01:55:00.000-07:00

- nejmladším strůjcem řeckých dramatiků ve svých hrách naznačuje krizi řeckého světového národa, zaujímá kritický poměr k mýtům. Byl stoupencem Athénské demokracie a proto si všímá jejích nedostatků, své osoby osamostatňuje do svých her, uvádí postavy otroků v jeho hrách již hraje úlohu láska. Povahy svých hrdinů se snažil prohloubit psychologicky, ale někdy nedokázal vyřešit jejich konflikty a proto uniká ze svízelné situace nadpřirozeným zásahem božstva v ději
- tragédie Médea

komedie - původně neměla děj, skládala se z řady výjevů spojených s osobou šprýmaře a k souvislému ději dospěla později. Hl. představitelé Aristofanes - komedie připomíná frašky a ve výsměchu se nezastavil před ničím (žáby) - ve kterých se vysmívá literárním snobům a tragédiím Euripidovým

Aisikilos

2007-09-06T10:45:00.000-07:00

zavedl 2 herce čímž umožnil rozvinutí dialogu
- ve svých hrách řeší otázky mravní povahy a čerpal ze starých řeckých mýtů
- chtěl zobrazit střetnutí nadlidských sil. Bohové prý předem určují osud předním se neschováš, odpovědnost za činy předků přecházejí na další generaci a vytváří sudbu proti níž je člověk bezmocný, za konflikty jeho hrdinů - lidí i bohů se schovávají konflikty a rozpory staré rodové společnosti a nové demokratické, z jeho tvorby se dochovalo jen málo dramat např. Peršané, Spoutaný Prométheus a nejlepší 3 dílná tragédie z okruhu Trójských pověstí Oreistea.

Drama

2007-09-03T03:03:00.000-07:00

starořecké drama má velmi dlouhou historii, původně se vyvinulo z obřadních her zasvěcených bohu Dionýsovi - bůh vína a veselí, ty se konali vždy koncem měsíce března
tyto hry měli ráz masových podívaných a šlo o básnický závod.
- při závěrečných obřadech přednášel sbor oblečený do kozích kůží, písně doprovázené tancem dithyramiz z nich se postupně vyvinula tragédie. Naproti tomu se v Řecku zrodily komedie
- náměty k dramatům byli brány z mytologie. Divadlo mělo funkci náboženskou a pak zábavnou. Hlavní jednací osobou byl sbor pak se těžiště přesouvalo na náčelníka sboru. Původně byli 3 dny pro tragédii a 4. pro komedii

drama se vyvíjelo ve dvou žánrech - tragédie, komedie

2007-09-02T02:47:00.000-07:00

Vývoj českého impresionistického dramatu silně ovlivnil Fráňa Šrámek, a to především lyrickou oslavou mladé lásky jako protipólu koketního měšťáckého flirtu ve hře Léto. Konflikt starého a mladého světa, stáří a mládí, řeší i v další hře Měsíc nad řekou.
Drama Victora Dyka má rysy romantismu. K nejvýznamnějším dílům českého divadelního symbolismu patří hra Zmoudření Dona Quijota. Postava Cervantesova rytíře symbolizuje ve hře lidskou touhu po ušlechtilosti a kráse, která se před smrtí smiřuje se ztrátou iluzí. Jemné satirické vyznění má i pohádková hra Ondřej a drak. V ovzduší anarchistické společnosti vznikají první dramatické texty Jiřího Mahena, který divadelně uspěl až hrou Jánošík.

Alois a Vilém Mrštíkové

2007-09-01T07:05:00.000-07:00

Proslavili se realistickou tragédií o pěti jednáních Maryša. Dej se odehrává na slovácké vesnici, ukazuje sociální rozdíly, úlohu peněz na vesnici a sílu předsudků v tehdejším životě. Hlavní hrdinkou je Maryša, dcera sedláka Lízal, kterou rodiče kvůli peněz donutili ke sňatku se starším vdovcem, mlynářem Vávrou. Maryša má však ráda chudého Francka, který když se vrací z vojny, ji přemlouvá, aby s ním odešla. Drama vrcholí katastrofou, Maryša po mnohých útrapách Vávru otráví. Celé drama je psáno slováckým nářečím.
Oba bratři napsali románový cyklus Rok na vsi - z rozhraní Slovácka a Hané.
Vilém Mrštík sám je pak autorem románu Pohádka máje – zachycuje milostný idylický příběh Helenky a pražského studenta Ríši. Dílo je oslavou přírody a lásky – vliv impresionismu.
Román Santa Lucia – o studentu umírajícím v Praze bídou (vliv naturalismu)

Gabriela Preissová

2007-08-30T00:20:00.001-07:00

Proslavila se uvedením tragédie Gazdina roba. Líčí příběh venkovské švadleny, která odchází od může k milenci a jde s ním za prací. Končí však sebevraždou. Kladný ohlas měla i další hra Její pastorkyňa, v níž se stará mlynářka – kostelnička dopustí zločinu, aby zachránila štěstí své nevlastní dceři (pastorkyni) – zabije jí nemanželské dítě. Její pastorkyňu zhudebnil Leoš Janáček.
Osobnost Jaroslava Kvapila se výrazně zasloužila o posazení moderní dramaturgie a režie v Národním divadle, ale z jeho vlastní dramatické tvorby vynikla pouze symbolistní veršovaná pohádka Princezna Pampeliška. Napsal libreto k Dvořákově opeře Rusalka.

Ladislav Stroupežnický

2007-08-28T00:44:00.001-07:00

Řadí se spolu s G. Preissovou a bratry Mrštíkovými k realistickému dramatu. Po počátečních veselohrách a historických hrách, z nichž vystižením dobového prostředí si uchovaly jistou popularitu veselohry Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová, nastoupil Stroupežnický uvědomělou dráhu realistického dramatu hrou Naši furianti. Jedná se o veselohru z jihočeské vesnice. Samotná dramatická zápletka – spor o místo ponocného mezi vysloužilým vojákem a krejčím není až tak podstatná. Důležitý je autorův ironický a kritický postoj ke vztahům mezi lidmi na vesnici. Ukazuje rozmanité typy lidí, zaměřuje se však především na českého sedláka, na jeho pýchu a tvrdohlavost.

Alois Jirásek

2007-08-26T02:30:00.000-07:00

(1851-1930)
Narodil se v Hronově v písmácké rodině.Po vystudování na gymnáziu začal studovat filozofickou fakultu v obru historii,začal pracovat jako profesor dějepisu na gymnáziu v Litomyšli a teprve pak odchází do Prahy,kde zůstává až do své smrti.Roku 1917 se mezi prvními podepsal pod Květnový manifest za samostatnost ČSR.Vrchol českých dějin vidí v husitství a bratrství a největší úpadek v době pobělohorské.

Drama :
a) Historická dramata :
- Jan Hus , Jan Žižka , Jan Roháč
Všechna tato historická dramata symbolizují věrnost pravdě,boj za ní a vytrvalost.
b) Pohádková dramata:
- Lucerna – Tato pohádková hra navazuje na Tylovy báchorky a líčí zde příběh mladé krásné kněžny,kterou musí mladý a hrdý mlynář jako světlonoš doprovodit do zámečku.Hraběnce se mlynář zalíbí a nabídne mu bohatství a moc za to, že s ní zůstane.On odolá a zachová věrnost své Aničce.

c) Současná dramata:
- Vojnarka ( Milenecká láska x matřská láska)
- Otec ( majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi)

Julius Zeyer

2007-08-25T01:32:00.000-07:00

( 1841-1901)
Jeho tvorba a zaměření ho řadí k novoromantikům,až dekadentům přelomu století.Pocházel z Německo – francouzské rodiny.Měl převzít podnik po otci,studoval obchodní akademii.Cestoval po Evropě a pracoval v Rusku jako vychovatel.Cestu k literatuře hledal poměrně těžce ,do literatury vstupuje až v době pozdější.Stál mimo všechny literální boje.Žil ve Vodňanech.
Drama: Romantická pohádka – Radbúz a Mahulena
Je to pohádka o čtyřech dějstvích z bájné slovenské rodiny,kdy princezna Mahulena zachraňuje Radbúze před zlou mocí.Princ z Magury na lovu pronásledoval a zabil bílou laň,která patřila Mahuleně ze sousedního nepřátelského tatranského království.Byl za trest přikován na Orlí skály,ale Mahulena ho osvobodila,její matka,zlá královna Runa,jí proklela a proměnila v topol.Následovalo osvobození a svatba.

Strakonický dudák

2007-08-23T00:32:00.000-07:00

Nejlepší z nich je Strakonický dudák. Vypráví příběh jihočeského dudáka Švandy, který si umíní získat bohatství hrou na housle v cizině. Opustí svou milou Dorotku, ve světě se dostane do těžkých situací, z nichž je zachráněn svou pohádkovou matkou – vilou Rosavou. – a obětavostí své milé. Pomáhá mu přátelství Kalfuny, překonává nástrahy podvodníka Vocilky, který chce zneužít jeho umění k vlastnímu obohacení. Návrat do vlasti, k milé dorotce, završuje Švandovo prozření a lidské uvědomění. Ve Švandovi ztělesnil Tyl typického českého člověka, talentovaného, citlivého, ale podléhajícího touze po bohatství a slávě v cizině.
Takový typ lidí ukazuje i ve svých dalších hrách, jako je Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna…
Tyl pohotově reagoval na soudobé sociální i politické události a problémy ve svých historických dramatech. Kutnohorští havíři – zobrazují proces potlačované vzpoury havířů koncem 15. Století. Hra je oslavou kolektivu, který se postaví proti cizáckému panskému útlaku, zároveň reaguje na soudobé dělnické bouře pražské.
Jan Hus – dílo vzniklo pod vlivem události z revolučního roku 1848. Aktualizuje nejen Husovo úsilí dobrat se pravdy, ale i jeho snahu dát příklad společenskému hnutí svým osobním hrdinstvím a zásadovostí.
Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové – námět z 10. Století, zavraždění knížete Václava bratrem Boleslavem.

2007-08-22T00:44:00.001-07:00

Málo zdařilá novela Poslední Čech dala Havlíčkovi podnět ke kritice. Útočil na jeho přecitlivělost.
Tylovy divadelní hry ze současného života se dotýkají otázek národní společnosti a národního charakteru. V závěru většiny her proniká Tylův ideál: převychovat krutého kapitalistu a získat jej pro věc lidu a národa. Jedním z prostředků této výchovy je láska mladých lidí, která tvoří obvykle dramatickou zápletku. K těmto hrám, které ovšem obsahují i sociální kritiku, patří např. Pražský flamendr, Paličova dcera… Z tylových veseloher, které často měly vzor v módní vídeňské frašce, se stala populární fraška s písněmi – Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, zachycující život pražských lidových vrstev. K její popularitě přispěla hlavně píseň Kde domov můj, která znárodněla stala se později národní hymnou. Hudbu k ni složil František Škroup.
Zvláštní skupinu v Tylově dramatické tvorbě tvoří dramatické báchorky (pohádky), v nichž se spojuje komika lidových postav s pohádkovou romantičností nadpřirozených jevů.

Josef Kajetán Tyl

2007-08-21T00:51:00.000-07:00

(1808 – 1856)
Narodil se v Kutné Hoře. Láska k divadla, probuzena vlivem profesora Klicpery na gymnáziu, odvedla tyla od filozofických studií v Praze. Po dvou letech působení v kočovné divadelní společnosti vstoupil do služeb vojenské správy, věnoval se však hlavně divadlu a spisovatelské činnosti. Řídil česká představení na vedlejší scéně Stavovského divadla v Růžové ulici. Bouřlivých událostí let 1848 – 1849 se účastnil jako novinář ne jako spisovatel. Po porážce revoluce vstoupil opět ke kočovné společnosti. V hmotné bídě, za neutěšených rodinných problémů, pronásledován rakouskými úřady, a s podlomeným zdravím dožil svůj život v Plzni.
Tyl zaujímá důležité místo v dějinách českého obrozenského novinářství jako redaktor časopisu Květy.
Spisovatelskou dráhu začal Tyl českými povídkami z české minulosti – např. povídka Dekret kutnohorský.
Prózy se soudobou problematikou lze souhrnně označit jako povídky vlastenecké. Chtějí budit lásku k vlasti a k rodnému jazyku. Hrdiny jsou vesměs mladí lidé, vzdělaní a ušlechtilí, kteří musejí pro své ideály překonávat překážky a nejednou se dostávají do konfliktu s rodiči. Jinou oblast Tylova zájmu představují novely a povídky ze světa divadelního a hudebního. Zachycují často tragické osudy ztroskotaných umělců, kteří dobývají uznání ve světě, když jej nenalezli ve vlasti, např. – Pouť českých umělců. Známá je povídka Rozervanec, v níž Tyl spodobnil Máchu.

2007-08-19T14:20:00.001-07:00

Roku 1868 je položen základní kámen k Národnímu divadlu. Divadlo bylo dostavěno a slavnostně otevřeno roku 1881 přestavením Smetanovy Libuše. Téhož roku vyhořelo a opětovně bylo otevřeno roku 1883 opět Smetanovou Libuší. Mladou generaci tvůrců reprezentuje především první ředitel Národního divadla František Adolf Šubert, zároveň autor jeho prvních podrobných dějin, nazvaných Dějiny Národního divadla v Praze let 1883. – 1900. Napsal také několik úspěšných dramat, např. Probuzenci.
Hlavním architektem Národního divadla byl Josef Zítek, malíři např: Mikoláš Aleš, František Ženíšek, sochaři Josef Václav Myslbek, hudební skladatelé – Bedřich Smetana, Antoním Dvořák.
Úspěšným dramaturgem Národního divadla v Šubertově éře byl

Dramatická tvorba

2007-08-19T01:59:00.000-07:00

60. let 19. Stol.
Je spojena s otevřením Prozatímního divadla roku 1862. Budova,, stojící v místech dnešního Národního divadla, byla zbudována zásluhou Františka Ladislava Riegra a otevřena přestavením Hálkovy dramatické hry Král Vukašín. O zřízení Národního divadla usilovala už generace 40. Let (Tyl, Palacký, Havlíček). Dramaturgem Prozatímního divadla se stal dramatik Emanuel Bozděch, autor vynikajících historických veseloher. Ze života Napoleonova čerpají veselohry Svěrapán v županu a Generál bez vojska. O historickou tragédii se zasloužil Bozděch dramatem Baron Goertz. V Prozatímním divadle se hrály hry starších autorů, především Tyla, ale i hry Nerudovy generace, především však Hálkova historická dramata. Nově proniká na scénu současné drama sociální Františka Věnceslava Jeřábka. Pokusil se v něm odhalit příčiny zápasu mezi dělnictvem a kapitálem. Např. v díle Služebník svého pána.

V letech 1812 – 1820

2007-08-16T23:36:00.000-07:00

se hrály ve Stavovském divadle české hry zásluhou Jana Nepomuka Štěpánka, který se pak stal spolunájemce divadla. Štěpánek psal rytířské hry a strašidelné příběhy, které překládal z populárních německých dramatiků. Sám psal historické hry např. Obležení Prahy od Švejdů, jeho dobu přetrvala veselohra Čech a Němec.
Skutečným dramatikem období před rokem 1848 se stal až Václav Kliment Klicpera. Od roku 1846 byl ředitelem na akademickém gymnáziu v Praze. Rád hrával divadlo se studenty a ochotníky. Záminkou pro odvolání Klicpery z ředitelské funkce bylo nepovolené vydávání časopisu studenty jeho školy. Těžiště úspěšné Klicperovy dramatické tvorby spočívá ve veselohrách, kritizujících dobové lidské nedostatky jako šosáctví, lakomství, úřednickou nafoukanost, plané vlastenectví. Patří k nim Žižkům meč, Divotvorný klobouk, rohovín Čtverrohý, Veselohra na mostě, Každý něco pro vlast. Za nejlepší ve své době byla pokládána historická hra Soběslav, selský kníže, dodnes se hraje parodie rytířské hry Hadrián z Římsů. Klicperovým žákem byl jako student i jako dramatik Josef Kajetán Tyl

Vývoj českého divadla od doby národního obrození do konce 19. Stol.

2007-08-12T23:57:00.000-07:00

České divadlo v obrození se jen těžko prosazovalo vedle divadla německého a italské opery. V Praze bylo stále divadlo v Kotcích, kde byla za ředitele Buriana uvedena první česká hra roku 1771. Byl to nezdařilý překlad německé veselohry Krugerovy Kníže Honzík. Roku 1873 zahájilo činnost divadlo Nosticovo, zvané pak Stavovské. Byla zde uvedena světově významná premiéra Mozartovy opery Don Giovanni (1787), jim samým řízená. Ve stavovském divadle se hrálo česky od roku 1785 do roku 1805. Prvním čistě českým divadlem byla od roku 1786 dřevěná Bouda, oficiálně nazvaná Vlastenecké divadlo. Navštívil ji i císař Josef II. Kolem Václava Tháma se zde shromáždilo několik autorů, kteří psali historické hry z českých dějin, veselohry a oblíbené lokální frašky, rytířské hry apod. Hojné byly překlady z němčiny i klasiků světových. Bouda však byla už roku 1789 zbourána Česky se pak hrálo ještě v divadle v Růžovém údolí, v klášteře U Hybernů aj. Z her Václava Tháma vyšly tiskem jen tři, oblíbená byla hra Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, též Vlasta a Šárka aneb Děvčí boj u Prahy. K Thámovým spolupracovníkům patřil Prokop Šedivý, autor pražských frašek Masné krámy aneb Sázení do loterie a Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou. Dále pak Antonín Josef Zíma, tvůrce oblíbené historické hry Oldřich a Božena. Na venkově kočovalo loutkové divadlo Matěje Kopeckého, které kromě zábavy přinášelo obrozenské ideje do nejzapadlejších míst.

Mastičkář

2007-08-12T05:14:00.000-07:00

Zlomek velikonoční hry (latinský podklad)
- Námět:
3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo
- Obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků, podvodní středověcí lékaři, obraz života chudiny
- Postavy: mastičkář Postrpolk (vzdělaný, zištný) a pomocník Rubín (lidový, výřečný – vychvaluje léky)
- Charakteristika jazykem (knižní x hovorový až vulgární)
- Střídání veršů českých a latinských – makoronismy

Anton Pavlovič Čechov

2007-08-10T13:58:00.000-07:00

(1860 – 1904)
Povoláním byl lékař (věnuje se povolání). Je z rodiny kupce. Po svých předcích byl z části Čech. I přes špatné finanční poměry své rodiny vystudoval univerzitu v Moskvě a stal se lékařem. Už při studiích trpěl TBC. Později odjel jako pozorovatel na Sibiř. Po 1/4 roce se vrací zpět.
Dílo:
Pavilón č. 6
Dramata -Racek, Tři sestry, višňový sad, Váňo Strýček, Je zakladatelem lyrického dramatu – je to drama, ve kterém je potlačen děj. Dramatičnost vyrůstá z nitra postav.

Rusko:

2007-08-10T00:52:00.000-07:00

Nikolaj Vasilijevič Gogol (1809 – 1852)
Pocházel z Ukrajiny a ve svých dílech realisticky zobrazoval svérázné lid. typy a celé té ruské společnosti. Velký úspěch zaznamenal s komedií Revizor: Satirická komedie o poměrech v Rusku za vlády cara Nikoláše. Celá komedie se odehrává v domě hejtmana v provinčním městečku. Městečko očekává příjezd revizora z Petrohraadu. Přijíždí Chlestakov, který je omylem považován za revizora. Je to bezvýznamný povaleč. Využívá možnosti – nechává se uplácet a má si vzít dceru hejtmana. Chlestakov cítí nebezpečí, před odjezdem píše dopis příteli do Petrohradu. Zvědavý pošťák otvírá dopis a vše vyjde najevo a utíká na radnici. Chlestakov již utíká a v tu chvíli přijíždí pravý revizor, celé dílo kritizuje úplatkářství, omezenství a pokrytectví. Je zde protiklad omezeného vládce, pokrytce a na druhé straně podvodník Chlestakov. Závěr díla: Čemu se smějete sami sobě se smějete.

Moliere:

2007-08-08T14:20:00.001-07:00

Byl synem královského čalouníka. Odchází ke kočovné společnosti. Později se pod záštitou krále se stává ředitelem král. Divadla. Ve svých hrách řeší problém měšťané X kat. církví (nikdy nebyl oblíben). Umírá při produkci své komedie zdraví, nemocný.
Lakomec: komedie, satirická, 5 dějství, kritizuje závislost na bohatství. Hl. postava lichvář Horfagon, který přesto že je bohatý, okrádá děti a vykořisťuje služebnictvo. Lásku k bohatství ovládá okolí. Dceru nutí k sňatku se starým dědkem. Synovi Klesdrovi loudí snoubenku Annii. Kleantovi pomůže jeho sluha Šindel odcizí a schová truhličku s penězi. Nakonec vše dobře končí. Jen Harfagon zůstává se svými penězi sám. Ve všech svých hrách útočí na společenské předsudky a lži. Odkrývá přetvářku. Charakterizuje lid vlastnosti.

Itálie:

2007-08-06T00:23:00.000-07:00

Commedia del‘art- národní veselohra, která byla nesmírně oblíbená u národního publika.Ironicky a výstižně zobrazuje měšťanské prostředí.Je to hra založená na improvizaci.Herci měli scénář s dějovou kostrou a seznamem postav ( pevně dán ) , ostatní improvizovali,byli doplněny komickou mimikou. Zakladatel byl Carlo Goldoni : Poprask na laguně.